Téma týdne

Jak jsem byla špičobotem

2. listopadu 2017 v 6:17
Když mě povýšili a stala jsem se vedoucí, u nás v práci říkáme manažer, doma špičobot (všimněte si, že manažeři mají špičaté boty, čím vyšší post, tím špičatější), byla jsem ráda. Do doby než jsem zjistila, že to je jen boj s nadřízenými, podřízenými a mnou samotnou, zda se na to vykašlat či ne.

Vyhraju?

31. října 2017 v 14:05
V současné době zápolím s několika řekněme problémy.

Přehnaně slušné návštěvy

22. října 2017 v 23:09
Nedávno jsem měla doma návštěvu. I přestože je to u nás neustále polobojové prostředí.

Osminohý problém

19. října 2017 v 23:02
Dnes nebudu psát ani o Šakalíkovi ani o manželovi, protože je miluji bez výhrad. Chci napsat o místě, kde žiju. Obec je krásná, blízko chráněné krajinné oblasti, je tu klid a sousedi jsou vážně milí. Když jdeme s malým na procházku, vím, že jsme udělali dobře, když jsme se přestěhovali z města na vesnici. I když se mě má babička snaží přesvědčit o opaku. Náš domek taky miluji. Původně jsme chtěli úplně jiný, ale tenhle nás učaroval. Náš ne už tak nový domov mám opravdu ráda, ale co nemám ráda na bydlení v domku jsou pavouci.

Letos nemusím stavět sněhuláka, stačí se podívat do zrcadla

26. září 2017 v 21:47
Napíšu to narovinu, temné dny minulosti se vrátily. Jsem opět tlustá. Vypadám jako sněhulák bez té prostřední části.

Plenky světa spojte se!

15. září 2017 v 8:08
Na článek mě přivedla Martinka. Už jsem o tom četla dřív, ale ihned jsem si řekla nesmysl. A teď mě napadlo: A proč vlastně ne?! Jen nechápu jak. Jedná se o bezplenkovou metodu.

Co se to se mnou děje

8. června 2017 v 12:45
V poslední době se na mně něco změnilo. Možná je to těmi hormony, ale svádět bych to na ně nechtěla nebo se člověk v životě dostane do bodu, kdy už toho má tak akorát dost a změní svůj přístup.

Jak mi různě rychle běží čas

4. června 2017 v 10:30
Čas mi utíká různě rychle v závislosti na tom, co se v mém životě zrovna děje.
Před několika lety běžel rychlostí blesku, až jsem měla pocit, že důchod je za dveřmi. Značný vliv na to mělo okolí, které nás neustále upozorňovalo, že je nejvyšší čas založit rodinu a otěhotnět a nejednou nás informovalo: "rychle, rychle, čas běží!"

Hranice podivna

10. května 2017 v 10:34
K tomuto článku mě inspirovala Eliss a to svými "strašidelnými" články:-)

Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího domku, přestali jsme se dívat na horory a já číst strašidelné historky a koukat na obdobná videa. Ale v životě se mi stalo pár neobvyklých věcí, které byly podle mě na hranici normálnosti, ale manžel to samozřejmě dokázal vyložit logicky, ne-li vědecky. Nyní se o ně s vámi podělím.

Soužití

9. května 2017 v 18:15
Na odlehčení, k tématu týdne

Jak jsem se změnila v našeho dědu

15. dubna 2017 v 10:10
Teď mám na chvilku slovo já, a tak bych vám ráda pověděla něco o tom, jak jsem se pomalu změnila v našeho dědu. Tím myslím, jak se můj život smrskl na pobyt doma, cestu do obchodu a návštěvu lékaře.

Nezvaný návštěvník

7. ledna 2017 v 14:12
"Slyšíš ten zvuk?" Budím manžela. Patrně z půdy se ozývají hlasité rány jako by tam někdo skákal. Nebo to snad jde z dolního patra a k nám se dobývá nějaký zloděj? Manžel spí jako dudek. Nechápu, že ho to nevzbudilo. Šťouchám do něho, aby se probral. Konečně je vzhůru a poslouchá. Mám strach. Ani ne tak z toho, že by to mohl být zloděj, ale že by to mohl být duch.

Zvíře v srdci mého manžela

14. prosince 2016 v 8:18
Před pár dny jsem jela na preventivní kontrolu ke svému zubaři. Protože všechno dopadlo dobře, neměla jsem žádné kazy a všechno bylo v pořádku, měla jsem dobrou náladu. Šla jsem ještě nakoupit nějaké dárky svému drahému muži, navštívit rodiče a pak už jsem se chystala domů.
Sotva jsem nastartovala auto, telefon. Volal mi manžel. Už mi telefonoval třikrát, ale kvůli návštěvě doktora, jsem měla vypnutý zvuk, tak jsem si toho nevšimla.

Změnilo mi život...

6. prosince 2016 v 9:00
Už nějakou dobu jsem na dlouhodobé nemocenské. A ač by mě to dřív nenapadlo, tohle mi změnilo život.
Musím být v klidu, šetřit se a dávat na sebe pozor. Což je poměrně nuda. To vám pak mytí nádobí i uvaření obědu zabere větší část dopoledne a odpoledne se divíte, proč se příchozí domů diví, co jste celý den dělala.

Chci být lepší dcerou

16. srpna 2016 v 10:19
Zkusme změnit názor na rodiče. Nebo spíš pomozte mi změnit názor na mé rodiče, konkrétně na moji maminku. Nebo vlastně spíš na mě. Opravdu jsem špatný potomek? Nebo tak působíme všichni pod drobnohledem rodičů?!

V drtivé většině případů si po mamčiném telefonátu nebo návštěvě připadám jako složitá slovní úloha nutná k vyřešení nebo uzlík problémů hodný k analyzování. Téměř vše je špatně. Minimálně by se na mně dalo leccos vylepšit. A ano vím, že to určitě myslí dobře a nemyslela to nijak zle:

Zobrazeno několikrát jinak

8. srpna 2016 v 12:19
Viděla jsem to zobrazeno tak 6-7x a i přesto jsem odmítala uvěřit. Mozek odmítá nevyhnutelné a samozřejmě to popírá. Doktoři určitě museli udělat chybu. Beztak toho moc nevědí.

Jako křeček

5. dubna 2016 v 22:29
Někdy si připadám jako ten křeček v kolotoči.
Ženu se dopředu, ale zůstávám na místě.
Přidám, ale jsem stále na místě.
Přidám ještě víc. Kolo se převrátí a zraní mě.

Kolotoč je roztočený, ale nedá se zastavit. Ba co víc, nejde z něj ani vyskočit.
A nedokážu z mé paměti vylovit, jak jsem se dostala dovnitř.

Musíš to zažít.
Pak snad pochopíš, že se život nedá smrsknout do kolotoče.

Dědeček (téma týdne "Vstávej, je ráno.")

24. února 2016 v 19:57
"Vstávej, je ráno."

Tak přesně takhle mě nikdy dědeček nebudil. Vždycky řekl: "Kterej blbec vymyslel vstávání?"

Můj nový domov

13. února 2016 v 18:25
Můj domov je v současné době poněkud nelichotivý. Není útulný, bývá tam často zima a ani tam nesvítí moc sluníčka. Stěny jsou studené a natřené šedou barvou. Podlahy zdobí starý koberec, který kdysi býval asi modrý. Ani mnoho nábytků tu není k vidění. Jen stůl, oprýskaná skříň, věšák, pár lamp, rádio a malá lednička. Postel chybí.

Jak jsem přežila večírek (téma týdne Čekám)

31. ledna 2016 v 12:15
Čekala jsem na ten den netrpělivě celý týden. Ne snad, že bych se na tu událost těšila, ale proto abych ji měla už za sebou, mohla zapomenout a jít dál svým obyčejným životem. Nešlo o nic víc než o večírek pro naše klienty. V práci jsem měla za sebou velmi náročný týden, kdy jsem domů chodila v 9 večer a ještě do půlnoci pracovala z domu. Ten velký slavnostní den jsem tedy byla utahaná jako kotě a poslední na co jsem měla náladu bylo někde juchat, smát se, tančit a podobné nesmysly. Ale co! Povinnost mi velela přijít a tak jsem doslova přiběhla z práce, do 15 minut se převlékla, namalovala, učesala a nechala se tam zavést taxíkem, protože řídit já, tak tam dojedu pozdě (o mém řidičském neumění si povíme někdy příště).

Největší chyby

24. ledna 2016 v 20:25
V životě jsem udělala určitě spoustu chyb, ale nebyly největší. Největší chybou bylo nevzít si dnes v noci taxíka, abych ušetřila nějakou tu stovku a rozhodnutí jít pěšky. Když nad tím tak přemýšlím, možná větší nerozum byl jít na pomoc té mladé dívce. Ale pokud bych nešla pěšky, neviděla bych kříčící slečnu a podivné individuum, nešla bych jí na pomoc a nebyla bych v tomhle maléru.

Jako v korzetu

17. ledna 2016 v 23:22
Nikdy jsem na sobě korzet neměla. Tudíž nevím jaký je to pocit "být sešněrován", ale asi to nebude něco, co bych chtěla zažít. Představuji si, že se v tom nedá moc dýchat ani hýbat. Pokud je tomu skutečně tak, jako v korzetu se cítím vždycky po józe nebo při běhu na autobus či jakémkoliv jiném cvičení. Také se pak nemohu hýbat nebo dýchat.

Novoroční předsevzetí

30. prosince 2015 v 21:10
Předsevzetí. Nebudu si říkat, co v roce 2016 musím nebo bych měla dělat. Řekněme si to upřímně - zcela přestat kouřit stejně nechci, zhubnout vlastně nepotřebuji, i když jsem a budu neustále nespokojená se svou postavou a vážně nemůžu za to, že zapomínám zalévat květiny. Možná si však řeknu, co bych už dělat neměla.

Jak si vytvořit ideální svět

23. prosince 2015 v 22:54

Před týdnem tady bylo téma týdne "ideální svět". A mě napadlo, že by bylo fajn si ideální svět vytvořit a ne jenom o něm snít a říkat si, jaký by mohl být. Přemýšlela jsem, jak na to. Pro mě ideální svět znamená mít ideální den každý den. A mít ideální den pro mě znamená se nerozčilovat, prožít ho s úsměvem na tváři, s příjemnými klidnými neagresivními lidmi, neřešit problémy a obtížné situace.
Jak ale takový den (svět) vytvořit?

Hledání sebe sama

10. prosince 2015 v 18:54
Celý život něco hledám.
Druhou ponožku do páru.
V obchodě určitý regál.
Odbočku, kterou vždycky minu.
 
 

Reklama