Téma týdne

Dnes chci psát o svém manželovi

9. ledna 2018 v 9:34
I když tak trochu o něm píšu pořád. Než se však dostanu k tomu, co chci napsat, musím se vrátit tak o 10 let zpátky, je to neuvěřitelné, ale přesnou časovou osu si nevybavuji. Člověk by řekl, že na některé věci se nezapomíná, ale když se hodně snažíte, dokážete vytěsnit z hlavy spoustu věcí.

Někdy hvězdy nepadají, ale stoupají

1. ledna 2018 v 23:13
Ano. Moje hvězda stoupá a září. Nechci tu mít jenom články o mé postavě a hubnutí. Ono to vypadá, že mě nic jiného nezajímá. Ale já mám takovou radost, že se s ní musím podělit s celým světem. Člověk by řekl, že to hodinové skákání v kalhotech v obýváku před manželem mou euforii zmírní, ale nestalo se tak. A co se vlastně stalo?

A mám splněno

22. prosince 2017 v 9:49
Nebudu tady psát o Šakalíkovi, ono by se to k tématu týdne nejspíš hodilo - jak se mi rozehrála melodie srdce, když se narodil (což se nestalo, byla jsem vyčerpaná a mimo) nebo jak mi srdce skáče a hraje, když ho vidím. Upřímně, to by se museli na jednom koncertě setkat Beatles, Sex Pistols, AC/DC, Pearl Jam, Billy Talent a já nevím kdo ještě, aby to alespoň vzdáleně vystihlo, jak moc Šakalíka miluji.

Chci psát o tom, že...

Bylo to snadné

14. prosince 2017 v 9:11
Co kdyby někdo vymyslel oběd, který se uvaří sám? Ale ne ten hnusný v plastu, ale opravdu dobrý oběd
A co kdyby někdo vymyslel žehličku, která za mě vyžehlí nebo prádlo, které se při praní nepokrčí nebo se vyžehlí samo....namísto vymýšlení nových a nových typů telefonů

Přiznání za doznívání strachu ze zloděje

7. prosince 2017 v 13:15
Když jsme se dnes se Šakalíkem vrátili od doktora, našla jsem dveře do sklepa otevřené. Dveře do sklepa vedou z chodby. Vím, že manžel nechává odemčenou garáž, tak mě napadlo, že se k nám někdo vloupal přes garáž. Nahoře jsem taky slyšela hluk. No, buď to mohl být průvan nebo zloděj. Ale rozhodla jsem se to prozkoumat.

Uvidíme jestli Hrachajdice bude spokojená

29. listopadu 2017 v 8:13
Chci být víc než komandér...

nemyslím tím důstojník nebo co to vlatně znamená, ale ten co pořád komanduje, ale nejsem, neustále komanduji:

Nesplněné sny

22. listopadu 2017 v 13:02
Na co si pamatuji ze základní školy...

Jak jsem byla špičobotem

2. listopadu 2017 v 6:17
Když mě povýšili a stala jsem se vedoucí, u nás v práci říkáme manažer, doma špičobot (všimněte si, že manažeři mají špičaté boty, čím vyšší post, tím špičatější), byla jsem ráda. Do doby než jsem zjistila, že to je jen boj s nadřízenými, podřízenými a mnou samotnou, zda se na to vykašlat či ne.

Vyhraju?

31. října 2017 v 14:05
V současné době zápolím s několika řekněme problémy.

Přehnaně slušné návštěvy

22. října 2017 v 23:09
Nedávno jsem měla doma návštěvu. I přestože je to u nás neustále polobojové prostředí.

Osminohý problém

19. října 2017 v 23:02
Dnes nebudu psát ani o Šakalíkovi ani o manželovi, protože je miluji bez výhrad. Chci napsat o místě, kde žiju. Obec je krásná, blízko chráněné krajinné oblasti, je tu klid a sousedi jsou vážně milí. Když jdeme s malým na procházku, vím, že jsme udělali dobře, když jsme se přestěhovali z města na vesnici. I když se mě má babička snaží přesvědčit o opaku. Náš domek taky miluji. Původně jsme chtěli úplně jiný, ale tenhle nás učaroval. Náš ne už tak nový domov mám opravdu ráda, ale co nemám ráda na bydlení v domku jsou pavouci.

Letos nemusím stavět sněhuláka, stačí se podívat do zrcadla

26. září 2017 v 21:47
Napíšu to narovinu, temné dny minulosti se vrátily. Jsem opět tlustá. Vypadám jako sněhulák bez té prostřední části.

Plenky světa spojte se!

15. září 2017 v 8:08
Na článek mě přivedla Martinka. Už jsem o tom četla dřív, ale ihned jsem si řekla nesmysl. A teď mě napadlo: A proč vlastně ne?! Jen nechápu jak. Jedná se o bezplenkovou metodu.

Co se to se mnou děje

8. června 2017 v 12:45
V poslední době se na mně něco změnilo. Možná je to těmi hormony, ale svádět bych to na ně nechtěla nebo se člověk v životě dostane do bodu, kdy už toho má tak akorát dost a změní svůj přístup.

Jak mi různě rychle běží čas

4. června 2017 v 10:30
Čas mi utíká různě rychle v závislosti na tom, co se v mém životě zrovna děje.
Před několika lety běžel rychlostí blesku, až jsem měla pocit, že důchod je za dveřmi. Značný vliv na to mělo okolí, které nás neustále upozorňovalo, že je nejvyšší čas založit rodinu a otěhotnět a nejednou nás informovalo: "rychle, rychle, čas běží!"

Hranice podivna

10. května 2017 v 10:34
K tomuto článku mě inspirovala Eliss a to svými "strašidelnými" články:-)

Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího domku, přestali jsme se dívat na horory a já číst strašidelné historky a koukat na obdobná videa. Ale v životě se mi stalo pár neobvyklých věcí, které byly podle mě na hranici normálnosti, ale manžel to samozřejmě dokázal vyložit logicky, ne-li vědecky. Nyní se o ně s vámi podělím.

Soužití

9. května 2017 v 18:15
Na odlehčení, k tématu týdne

Jak jsem se změnila v našeho dědu

15. dubna 2017 v 10:10
Teď mám na chvilku slovo já, a tak bych vám ráda pověděla něco o tom, jak jsem se pomalu změnila v našeho dědu. Tím myslím, jak se můj život smrskl na pobyt doma, cestu do obchodu a návštěvu lékaře.

Nezvaný návštěvník

7. ledna 2017 v 14:12
"Slyšíš ten zvuk?" Budím manžela. Patrně z půdy se ozývají hlasité rány jako by tam někdo skákal. Nebo to snad jde z dolního patra a k nám se dobývá nějaký zloděj? Manžel spí jako dudek. Nechápu, že ho to nevzbudilo. Šťouchám do něho, aby se probral. Konečně je vzhůru a poslouchá. Mám strach. Ani ne tak z toho, že by to mohl být zloděj, ale že by to mohl být duch.

Zvíře v srdci mého manžela

14. prosince 2016 v 8:18
Před pár dny jsem jela na preventivní kontrolu ke svému zubaři. Protože všechno dopadlo dobře, neměla jsem žádné kazy a všechno bylo v pořádku, měla jsem dobrou náladu. Šla jsem ještě nakoupit nějaké dárky svému drahému muži, navštívit rodiče a pak už jsem se chystala domů.
Sotva jsem nastartovala auto, telefon. Volal mi manžel. Už mi telefonoval třikrát, ale kvůli návštěvě doktora, jsem měla vypnutý zvuk, tak jsem si toho nevšimla.

Změnilo mi život...

6. prosince 2016 v 9:00
Už nějakou dobu jsem na dlouhodobé nemocenské. A ač by mě to dřív nenapadlo, tohle mi změnilo život.
Musím být v klidu, šetřit se a dávat na sebe pozor. Což je poměrně nuda. To vám pak mytí nádobí i uvaření obědu zabere větší část dopoledne a odpoledne se divíte, proč se příchozí domů diví, co jste celý den dělala.

Chci být lepší dcerou

16. srpna 2016 v 10:19
Zkusme změnit názor na rodiče. Nebo spíš pomozte mi změnit názor na mé rodiče, konkrétně na moji maminku. Nebo vlastně spíš na mě. Opravdu jsem špatný potomek? Nebo tak působíme všichni pod drobnohledem rodičů?!

V drtivé většině případů si po mamčiném telefonátu nebo návštěvě připadám jako složitá slovní úloha nutná k vyřešení nebo uzlík problémů hodný k analyzování. Téměř vše je špatně. Minimálně by se na mně dalo leccos vylepšit. A ano vím, že to určitě myslí dobře a nemyslela to nijak zle:

Zobrazeno několikrát jinak

8. srpna 2016 v 12:19
Viděla jsem to zobrazeno tak 6-7x a i přesto jsem odmítala uvěřit. Mozek odmítá nevyhnutelné a samozřejmě to popírá. Doktoři určitě museli udělat chybu. Beztak toho moc nevědí.

Jako křeček

5. dubna 2016 v 22:29
Někdy si připadám jako ten křeček v kolotoči.
Ženu se dopředu, ale zůstávám na místě.
Přidám, ale jsem stále na místě.
Přidám ještě víc. Kolo se převrátí a zraní mě.

Kolotoč je roztočený, ale nedá se zastavit. Ba co víc, nejde z něj ani vyskočit.
A nedokážu z mé paměti vylovit, jak jsem se dostala dovnitř.

Musíš to zažít.
Pak snad pochopíš, že se život nedá smrsknout do kolotoče.

Dědeček (téma týdne "Vstávej, je ráno.")

24. února 2016 v 19:57
"Vstávej, je ráno."

Tak přesně takhle mě nikdy dědeček nebudil. Vždycky řekl: "Kterej blbec vymyslel vstávání?"
 
 

Reklama