Téma týdne

To je konec přátelé

24. června 2018 v 11:07
Někdy mám pocit, že je můj život ve smyčce a není cesty ven. Někdy mě i dokonce napadá, že kdybych se zabila, tak by to byla děsná úléva pro mou duši. Ale já se přece nechci zabít, chci žít. Ale asi ne takhle.

U dřezu

13. června 2018 v 12:37
Ráno vstanu, sotva rozlepím oči, vidím nádobí. Umyju ho. Dopoledne jdu dělat Šakalíkovi svačinu. A v kuchyni je nádobí. Zase ho umyju. V poledne po dovaření oběda, hádejte čeho je plná celá kuchyň? Ano, nádobím! Odpoledne nádobí! Večer nádobí! Nádobí kam se podíváš!! Špinavé nádobí!!!
Je nutno si konečně přiznat, že náš domek byl patrně vystavěn na radioaktivním odpadu a díky tomu se mi všude množí nádobí, nejvíc ovšem v kuchyni.

Na sudoku jsem blbá

6. června 2018 v 22:28
Můj manžel má srdce na pravém místě. Víte, jak se říká, že žena na mateřské a rodičovské dovolené hloupne a podobné věci? Tak můj manžel je tak dobrý, že preventivně cvičí mé mozkové závity, patrně proto abych z toho doma zcela nezblbla.

Mých pět nejlepších kamarádů

1. června 2018 v 0:03
Občas mě napadá, kam se všichni poděli, všichni ti kamarádi, známí, známí od známých. Pak jsem si vzpomněla na svých 5 nejlepších kamarádů.

Může za to rýže

24. dubna 2018 v 22:24
Pokud vám vadí články, kde se píše trochu o sexu, tak přestaňte číst. A pokud si článek přeci jen přečtete a přijde vám vulgární, tak se omlouvám, ale takhle se mi to událo v životě.

Krupicová kaše mi narušila spánek

10. dubna 2018 v 13:24
Nejlepší a zároveň nejzáludnější rada, co jsem dostala, četla, slyšela ohledně mateřství je: řiď se svým rozumem a citem. Musím si dávat hodně pozor, aby se ze mě nestala úzkostlivá matka. Nevím, jestli je to běžný jev u všech matek nebo jsem prostě tak trochu magor. Po skoro deseti měsících jsem na tom lépe, ale občas ujedu. Ještě že mám vedle sebe manžela, protože ten je v klidu a může mě usměrňovat.

Zázračná mezera mezi stehny

3. dubna 2018 v 10:09
V březnu jsem prodělala jakousi střevní chřipku. Připomnělo mi to dobu před několika lety, kdy jedna střevní chřipka odstartovala proces hubnutí, který mě nejprve dostal na ideální váhu, ale pak mě doslova vyhladověl.
Letos, když mě tato nepříjemná nemoc zastihla, mi bylo tak zle, že jsem několik dní nejedla. Moje nechtěné břicho zmizelo a já si říkala, ty vole vypadám skvěle, žádné břicho! Kdybych skoro nejedla, tak...

Ve škole

21. března 2018 v 23:09
Vzpomněla jsem si, jak jsme si na střední škole se spolužáky během vyučování psali dopisy. Ne vždycky se to obešlo bez pozornosti učitele. A tak se jednou přihodilo, že mé kamarádce a mně paní učitelka zabavila dopis. A má kamarádka, tam zrovna nelichotivě psala o paní učitelce.

Když je těžké milovat

16. března 2018 v 8:24
Když si promítnu svůj život, vybaví se mi 3 momenty. První když jsem stála na chodbě v nemocnici přeplněné pacienty, důchodci, doktory a sestřičkami a zdravotní sestra otevřela dveře a na celou tu chodbu zakřičela mé příjmení a zařvala: "Pojďte na ty testy HIV." Myslím, že všichni na té chodbě o krok ustoupili.

Králíček Duracell

15. února 2018 v 10:52
Potřebuji králíčka Duracell, dneska jsem si na něj vzpomněla. Přišel by, byl by roztomilý a dobil mě. A já bych zase měla energii, chuť k životu, vůli dělat cokoliv. Nejsem na dně, jsem někde hluboko pod dnem. Dívíte se? Já taky. Kde kdo by mi řekl, co blbneš, holka, máš Šakalíka, prožíváš nejšťastnější období svého života. Já to vím. Vím to moc dobře. A proto mám takové výčitky svědomí. Protože ho moc miluji a ono to vypadá, že ne, protože jsem tak moc nešťastná. Něco se změnilo a já nevím, jak dál.

Mezi regály se žít nedá

11. února 2018 v 4:04
Manžel by si rád žil svůj život a to pro něj znamená vůbec nechodit do obchodu. Dříve jsem velké nákupy obstarávala sama, protože znám jeho nevoli nakupovat. Ale tím že nyní máme jen 1 auto a v dědinovém malém obchůdku se velké nákupy dělat nedají, chodí do obchodu manžel cestou z práce. A to je občas zkouška našeho vztahu.

Další miminko by mohl přinést čáp

30. ledna 2018 v 23:40
Chtěla bych druhé dítě, takové malé hodné usměvavé miminko jako je náš Šakalík. I manžel by chtěl. Akorát nevím, kdo nám ho porodí.

Šíjob es oheč

23. ledna 2018 v 15:16
Taky jste jako malí říkali věty pozpátku? Téma tohoto týdne mi připomnělo spoustu zážitků z dětství.

Duch

18. ledna 2018 v 23:30
Když jsem byla malá, tak jsem měla imaginárního přítele. Říkala jsem mu Duch. Jak originální. Na to že jsem byla dítě, jsem neměla moc fantazie co se jmen týče. Zpětně si říkám, že to možná byl jenom můj vnitří hlas. Můj nynější vnitří hlas neustále říká věty typu:

Dnes chci psát o svém manželovi

9. ledna 2018 v 9:34
I když tak trochu o něm píšu pořád. Než se však dostanu k tomu, co chci napsat, musím se vrátit tak o 10 let zpátky, je to neuvěřitelné, ale přesnou časovou osu si nevybavuji. Člověk by řekl, že na některé věci se nezapomíná, ale když se hodně snažíte, dokážete vytěsnit z hlavy spoustu věcí.

Někdy hvězdy nepadají, ale stoupají

1. ledna 2018 v 23:13
Ano. Moje hvězda stoupá a září. Nechci tu mít jenom články o mé postavě a hubnutí. Ono to vypadá, že mě nic jiného nezajímá. Ale já mám takovou radost, že se s ní musím podělit s celým světem. Člověk by řekl, že to hodinové skákání v kalhotech v obýváku před manželem mou euforii zmírní, ale nestalo se tak. A co se vlastně stalo?

A mám splněno

22. prosince 2017 v 9:49
Nebudu tady psát o Šakalíkovi, ono by se to k tématu týdne nejspíš hodilo - jak se mi rozehrála melodie srdce, když se narodil (což se nestalo, byla jsem vyčerpaná a mimo) nebo jak mi srdce skáče a hraje, když ho vidím. Upřímně, to by se museli na jednom koncertě setkat Beatles, Sex Pistols, AC/DC, Pearl Jam, Billy Talent a já nevím kdo ještě, aby to alespoň vzdáleně vystihlo, jak moc Šakalíka miluji.

Chci psát o tom, že...

Bylo to snadné

14. prosince 2017 v 9:11
Co kdyby někdo vymyslel oběd, který se uvaří sám? Ale ne ten hnusný v plastu, ale opravdu dobrý oběd
A co kdyby někdo vymyslel žehličku, která za mě vyžehlí nebo prádlo, které se při praní nepokrčí nebo se vyžehlí samo....namísto vymýšlení nových a nových typů telefonů

Přiznání za doznívání strachu ze zloděje

7. prosince 2017 v 13:15
Když jsme se dnes se Šakalíkem vrátili od doktora, našla jsem dveře do sklepa otevřené. Dveře do sklepa vedou z chodby. Vím, že manžel nechává odemčenou garáž, tak mě napadlo, že se k nám někdo vloupal přes garáž. Nahoře jsem taky slyšela hluk. No, buď to mohl být průvan nebo zloděj. Ale rozhodla jsem se to prozkoumat.

Uvidíme jestli Hrachajdice bude spokojená

29. listopadu 2017 v 8:13
Chci být víc než komandér...

nemyslím tím důstojník nebo co to vlatně znamená, ale ten co pořád komanduje, ale nejsem, neustále komanduji:

Nesplněné sny

22. listopadu 2017 v 13:02
Na co si pamatuji ze základní školy...

Jak jsem byla špičobotem

2. listopadu 2017 v 6:17
Když mě povýšili a stala jsem se vedoucí, u nás v práci říkáme manažer, doma špičobot (všimněte si, že manažeři mají špičaté boty, čím vyšší post, tím špičatější), byla jsem ráda. Do doby než jsem zjistila, že to je jen boj s nadřízenými, podřízenými a mnou samotnou, zda se na to vykašlat či ne.

Vyhraju?

31. října 2017 v 14:05
V současné době zápolím s několika řekněme problémy.

Přehnaně slušné návštěvy

22. října 2017 v 23:09
Nedávno jsem měla doma návštěvu. I přestože je to u nás neustále polobojové prostředí.

Osminohý problém

19. října 2017 v 23:02
Dnes nebudu psát ani o Šakalíkovi ani o manželovi, protože je miluji bez výhrad. Chci napsat o místě, kde žiju. Obec je krásná, blízko chráněné krajinné oblasti, je tu klid a sousedi jsou vážně milí. Když jdeme s malým na procházku, vím, že jsme udělali dobře, když jsme se přestěhovali z města na vesnici. I když se mě má babička snaží přesvědčit o opaku. Náš domek taky miluji. Původně jsme chtěli úplně jiný, ale tenhle nás učaroval. Náš ne už tak nový domov mám opravdu ráda, ale co nemám ráda na bydlení v domku jsou pavouci.
 
 

Reklama