Podivnosti všedních dní

28. května 2018 v 12:52 |  Tak nebo tak
Poslední týden jsem si několikrát vzpomněla na Bluseovku a Kočkomilku Janu. Vysvětlím proč.


Nyní prožívám takový zvláštní čas. Šakalíkovi se trochu upravilo spaní. Vlastně kousek zubu je venku, řekla bych že je prořezaný a přes den spí naprosto v pohodě, opět ho uložím do postýlky a on hned usne. Spí dopoledne tak 45 minut až hodinu i odpoledne. Neočekávaný luxus. Večer mu už čtení vadí, vypadá to, že ho ruší. Taky usne raz dva tři. Uložím ho do postýlky a spí. Ale za 2 až 3 hodiny je vzhůru a jde k nám. Ještě ho něco trápí, ale zatím jsem nepřišla na to co.

Za měsíc mu bude rok. Je to taková změna. Je krásně, tak trávíme čas na zahradě na dece, pokud nemusím Šakalíka vozit v tatrovce jakože musím. To je fuška. Jsem z toho sedřená jako borůvka. Člověk by řekl, že při takové námaze zhubne a ono nic.
Je to taková pohoda.
Kočkomilka Jana někde psala, že látkové pleny údajně používají ženy, které se nudí (někde to četla). A já čím dál tím intenzivněji myslím na to, že na tom možná něco bude.
Prostě mi přijde, že je teď všechno takové klidnější. Ráno vstaneme, dle počasí jdeme buď ven na deku nebo ne. Když se rozhodneme si zajít pro čerstvý chleba do pekárny, tak se prostě sebere a jdeme. Když se v 5 večer rozhodneme jít na zmrzku, tak jdeme. Oblečem se a jdem. Nemusím to plánovat den předem a od 4 se chystat. Když ráno skočíme na poštu, už si nemusím oběd nachystat předem. Prostě ho udělám až přijdeme.
Je to velká změna.
Někdy si říkám, že kdybych neměla látkové pleny a nevařila obědy a večeře a nechystala svačiny Šakalíkovi, tak mám poměrně spoustu času.
Jasně pořád za malým musím běhat, když už teď leze o sto šest, navíc přišel na to, jak si otevřít zábranu. Přišel na to poměrně rychle. Takže je to lítačka. Taky člověk tu něco vypere, vyžehlí, je třeba uklidit a podobně.
Přesto mi přijde, že je to všechno tak nějak zklidněné.
Rodičovská dovolená pro mě není nadávka.
Doufám, že se mi brzo ozve Liga spravedlivých matek.

Abych to shrnula, za ten rok je malý úplně velký a je to všechno tolik jiné. Už nemusím pořád plánovat a myslet na to, že někam jdeme, abych to naplánovala. Můžu se ten den sponntáně rozhodnout, co budeme dělat.

Manžel je ale asi jiného názoru. Po posledním hlídání, když jsem byla u kadeřnice.
Zrovna dva dny před tím jsme se pohádali. Ona to nebyla ani pořádná hádka. Manžel řekl, že nic nedělám a nejsou za mnou vidět výsledky a já se naštvala a přestala s ním mluvit.
I když se hned omluvil, že to tak nemyslel, řekla jsem mu, že se s ním bavit nechci, ať na mě nemluví.
Někdy prostě jsem tvrdohlavá a zabejčená.
Na druhý den přišel, že obvykle když se někdo omluví, tak ten druhý to přijme.
Ale já mu řekla, že se mě to dotklo a že se s ním bavit nechci.
A další den jsem měla jít ke kadeřnici. Manžel byl instruován, že má přijít dříve z práce, což jsem mu řekla 3x dva dny zpátky, když jsem s ním ještě mluvila.
Manžel přišel pozdě, protože jsem mu to ten den nepřipomněla.
Ale jak jsem mohla, když jsem s ním nemluvila, že.
Kadeřnici jsem stihla.
Byla jsem tam 3 hodiny! Nikdy jsem tak dlouho u kadeřnice nebyla. To byla pohoda jen sedět. Aby bylo jasno, nedělala mou hlavu 3 hodiny, ale mezitím ostříhala, učesala, obarvila a namelírovala další 4 lidi nebo 5?

No a zatím co jsem odpočívala, manžel si užil protivného dítka, které zrovna nemělo svůj den, takže než mu uvařil na večeři kaši, prořval celou dobu. Když ho manžel přebalil, pokadil se mu až na půdu. Následně se mě manžel ptá: "Proboha jak mu myješ v umyvadle ten špinavý zadek? Nevěděl, jak s ním, co mám dělat. Tak jsem ho položil na studené umyvadlo, tak vřískal."
Když jsem před 2 dny myla pokakaného Šakalíka, manžel se šel podívat, jak to dělám.
Taky mu dal manžel příliš horkou kaši, takže pak už malý večeřet nechtěl.
No a tak dál.

Zatím já u kadeřnice zcela v klidu. No ne tak docela. Dříve jsem nosila poměrně kratší vlasy, takové mikádo nebo jak se tomu říká. Vlastně takhle mě manžel poznal. Ale poslední roky jsem měla vlasy dlouhé a dlouhé, hlavně kvůli manžela, protože se mu to líbí. Mě taky ale nebaví ta práce s tím, vlastně mě to vždycky neuvěřitelně štve.
A tak nevím, co mě to napadlo a najednou slyším sebe, jak říkám kadeřnici ať mi to zkrátí tak nějak po ramena. Ani jsem přesně nevěděla jak.
A ona mě ostříhala! A jak! Koukám na to a říkám: "No ty vole tak to je naprostá pecka, ani to už nepotřebuje barvu ani melír ani nic, je to perfektní." A pak jsem si vzpomněla na Bluseovku. To je ono! To co ona chce. Ať jí kadeřnice něco vymyslí, ať je unešená. A to já jsem byla. Nikdy v životě se mi to nestalo. A to musím říct, že jsem měla skvělou kadeřnici. Tady u této jsem byla po druhé a jinou na naší dědině neznám. A zrovna natrefím na takový poklad.

Cestou domů jsem si říkala, že možná se mnou nebude pro změnu mluvit manžel. O takové změně by určitě rád věděl, ale bylo mi to jedno, protože to vypadalo tak skvěle (a to jsem to neměla ani nijak upravné, vyfoukané nebo něco).

Manžel čuměl jak puk. Máš to super, řekl. Ale proč je to tak krátké! Ale hrozně se mu to líbí. A to zas čumím já, nepamatuji si, že by se mu někdy tak moc líbil můj sestřih.

Na závěr těch všech podivností mě před nedávnem na ulici zastavila paní, která bydlí o pár domků dál, aby mi řekla, jak mi to sluší a že jsem musela hodně zhubnout po tom porodu, že to jde vidět.
No to je milé, když vám to říká v podstatě skoro cizí člověk.
Dívala jsem se na fotky z poslední dovolené. Bože, byla jsem tak hubená! V té době jsem si myslela, že jsem tlustá a že mi to nesluší. Teď si taky myslím to samé. Možná za pár let, když se kouknu na fotku, budu se sama sobě líbit.
Jen bych se někdy ráda viděla očima těch druhých. Samozřejmě těch, co si myslí, že mi to sluší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 28. května 2018 v 16:28 | Reagovat

Klávesničko, ahoooj! :-)
To je dobře, že ses zase ozvala :-) snad to není naposled :)
To je paráda, že přecházíte na klidnější rytmus.
Ale to co ti řekl manžel by mě taky hodně zasáhlo :-( jen nevím, jestli bych se taky zabejčila nebo mu vmetla, že jestli se mu něco nelíbí, tak si v nejbližší době prohodíme role :D :-)

Jinak já si rozhodně myslím, že ti to sluší i po porodu. A jestli ti zůstalo trošku bříško, tak tím trápením se nad tím se ho nezbavíš. To je podobný jako ženy, které chtějí mermomocí otěhotnět a nemyslí na nic jiného, až jim to buď nejde nebo tím zničí vztah s mužem :-( prostě - vybodni se na to, nestresuj se tím a užívej si, že je malý zdravý a čilý a že se máte :-) ať už to bříško zmizí nebo ne, pořád budeš fajn ženská, kterou mají tvoji chlapi rádi! :-)

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 28. května 2018 v 17:43 | Reagovat

Taky mám radost, že jsi napsala a cítím, že jsi klidnější. Víš co mě řekl manžel, když jsem byla se třema dětma na mateřský a šla si po obědě lehnout? Že bych se neměla flákat a jít radši něco dělat. Na to nezapomenu a dlouho mě to mrzelo. Jenže pak jsem si začala sebe víc vážit a už jsem si nenechala nic líbit. Važ si sama sebe. Účes skvělý, sice tě nevidím, ale chválím a musíš se cítit dobře. To je prima, užívej si malého a fakt se na ostatní vykašli, život je moc krátkej na pochybnosti a nespokojenosti, pěkně si ho žij. :-D Já to vím, už jsem starší :-D :-D

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 28. května 2018 v 18:41 | Reagovat

Tož jak děti zacnou lézt, jsou jako rtuť hned tam a zase pak tamhle....jinak si říkám...Vestonicka Venuše, ne právě štíhlá, jaká to byla krasavice...

4 beallara beallara | 29. května 2018 v 6:27 | Reagovat

Těším se na květnový souhrn maličkých radostí, které nám dělají mozaiku krásných dní :-)
Jedna rada starší a omšelé : Nač by byla dokonalá krása, kterou nikdo nehladí ?

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 29. května 2018 v 7:18 | Reagovat

[1]: taky doufám že to není naposled:) však jo mě to mrzelo ale já když jsem hodně naštvaná tak nemluvím, jako nejdřív přecházím do ultrazvuku ale to je ještě ok ale jak nemluvím tak je zle:)

[2]: no tak to znám..prostě manžel by nejradši kdybych šla sekat zahradu když malý usne:)

[3]: no to je pravda když já ale to břicho nechci:(

[4]: no nemusím být dokonalá jen to břicho..kdybych se tak nestyděla tak tu dám fotku jak hrozně to vypadá:)

6 Jana Jana | E-mail | Web | 6. června 2018 v 10:29 | Reagovat

Jééé, já se tak nasmála u článku! To je jako z nějakého sitcomu :) Jako jasně, mně říci manžel to co tobě (a ne o vlasech), také mne to mrzí a jsem i přes naše pravidla tichá osoba se smutným a zklamaným pohledem :) Ale co dělal se Šakalíkem ... No moji kluci dělají podobné vylomeniny, že v sobě někdy dusím smích. Ale oni se tak snažili - miluji to :) A cítím to i z tvého článku :)

A ty látkové plenky - sama si myslím, že pokud má žena jedno dítko a je doma a nepracuje, tak to fakt je asi o "té nudě", jak jsem četla (už dvakrát jsem prošla historii a nemůžu to za boha najít!!!!!), fakt je. Nebo nudě, luxusu času. Když totiž nepracuji a fakt jen sedím s malým, tak mi za den nepočůrá jedinou plenu. On si totiž "řekne", když chce. Jasně, stalo se mi to zatím 2 dny. Protože jak se zabere do hry když vařím, tak se počurká. Jakmile ale pracuji/školím, jezdíme po kočkách nebo jeho aktivitách, tak nemám šanci. A stačí jen vedle něj sedět s notebookem (dokud si toho nevšimne a nejde mi po klávesnici) a nedávám plně pozor a je počurané skoro vše (už je to ale lepší jak na začátku, kdy pročural i dvě plenky na sobě).

7 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 6. června 2018 v 12:24 | Reagovat

[6]: mně někdy přijde že žijeme jako v sitcomu...třeba dneska hledám kuchyňskou váhu hledám spěchám než se malý vzbudí ať zadělám na kynuté těsto

pak mě napadne manžel s ní určitě prováděla nějaké nepřístojnosti:-D no tak mu volám a kde je ve sklepě někde protože si vážil lepidlo které vyráběl:-D jsem ráda že to aspoň ta váha přežila:)

no ale mně přijde že ty látkovky prostě nezaberou tolik času, jasně častěji se přebaluje 15 minut na narovnání + 15 minut pověšení a já jsem ochotna to ze svého času uzmout ten čas..no to je zas věta:-D

ale mně teď spíš přijde že Šakalík když ho přebaluju tak nečůrá...jako že záměrně na mě už nečůrá kdežto pár měsíců zpátky mi přišlo že čůrá vždycky když mu sundám plenu a třeba i 5x za sebou i cvrnknutí tak nevím co se změnilo:)asi mu to už nepřijde vtipné:)

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 6. června 2018 v 12:26 | Reagovat

[7]: ještě tak na jednu stranu mi přijde že nezaberou tolik času ale když jsem na chalupě u našich kde není pračka a tak tam mám papírovky tak si říkám že to bych se snad bez těch látkovek nudila:-D no prostě pokaždé to cítím trochu jinak :-D

9 Jana Jana | E-mail | Web | 9. června 2018 v 8:18 | Reagovat

[7]:[8]:Když máme se Svištěm volný den, tak jej taky mám v látkovkách, je to taková prima práce. Což mi připomíná, že jsem někde v diskuzi u látkovek našla, že látkují především vzdělanější ženy zvyklé z vyšších pracovních pozic na neustálý frmol a práci :D Což jen dokazuje to, že se pak na mateřské nudí a proto  látkují, bo mají méně času na nudu :)

10 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 10. června 2018 v 9:31 | Reagovat

[9]: tak to by sedělo na mě protože já takový frmol v práci měla a už jsem říkala kamarádce že jsem asi furt naspeedovaná z práce:-D že minule mi manžel říkal co furt lítáš klídek:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama