Rozjímání u popelnic

24. března 2018 v 11:22 |  Tak nebo tak
Včera jsem byla nucela skočit do obchodu, přestože jsem nemocná. Manžel je totiž taky nemocný a došly nám citrony a já jsem samozřejmě nemocná méně, takže volba padla na mě. Navíc, maminka si nemůže vzít volno a vykurýrovat se, musí Šakalíčkovi předvádět indiána a dělat jiné věci. Takže jsem se vydala na cestu a po týdnu potkávala sousedy a známé a říkala jsem si, jak je skvělé žít na vesnici.

Přestože jsem od dětství žila ve městě, ta anonymita mi asi vadila nebo nevím čím to je, že mi ta dědina tak vyhovuje. Potkala jsem maminku od souseda, která zrovna myla okna a ptala se mě, co s námi je, že nás s Šakalíkem neviděla dlouho venku. Potkala jsem pána, co bydlí daleko od nás, až u mlýna, není to náš soused ale známý, protože u mlýna je moc krásně a my tam denně chodíme na procházku, tak si denně s pánem popovídáme. A tak bych mohla pokračovat dále.

Dobře naladěna, plná rozjímání, jak je ta vesnička krásná, jsem došla do obchodu a ještě před tím jsem šla vyhodit papír a plasty do příslušných popelnic (tady se třídit musí, jinak vám jedna popelnice do další vyvážky nebude stačit). A tak vyhazuju obaly, petky, usmívám se a najednou...

Sakra, zahodila jsem tam svou peněženku! Kruci! Co teď? Popelnice téměř prázdné, peněženka na dně. Já malého vzrůstu nemám šanci se na popelnici vyškrábat a peněženku si vylovit.
A tu se mě ptá pán od mlýna, co se děje. A že zná souseda tady naproti a ten přinese štafle a že se můžu na popelnici vyškrábat a peněženku si vylovit. No to je milé, děkuji.

A tak lezu na štafle, u popelnice, před obchodem, kde dopoledne chodí spoustu lidí, sousedů a známých a klackem se snažím vylovit peněženku. A tady se projevuje to, že nejsem moc zručná. A to že jsem jelito. A tak peněženku vylovuji až na několikátý pokus, půlku těla mám v popelnici, bundu špinavou a můžu být jen ráda, že žiju na vesnici, kde jsou lidi tak milí, aspoň tady u nás.
Nedovedu si představit, že by se mi to stalo ve městě, z kterého jsme se odstěhovali.

Po dlouhé době se vracím domů, bez citrónů, špinavá. Manžel po tom, co se ujisitl, že jsem nebyla znásilněna nebo přepadena, byl malinko naštvaný, že jsem nekoupila citróny a hned mi předhodil mrkev a banány:-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 24. března 2018 v 13:52 | Reagovat

Vím, že to bude ode mně vypadat škodolibě, ale já si celou tu situaci představila a chechtám se tak, až mi tečou slzy.
Na svou obhajobu tu uvádím, že jsem jednou byla nucená vysypat celý obsah popelnice a přebrat ho, protože jsem do koše omylem hodila plné (a samozřejmě poslední) platíčko léků, které musím denně užívat. Zjistila jsem to v momentě, kdy jsem z krabice, ´ve které léky mám, vytáhla platíčko prázdné. Mezi tím můj muž aktivně vynesl koš. když jsem se hrabala v odpadcích, šli kolem snad všichni obyvatelé naší ulice.
Peněženku jsem jednou i s nákupem uložila do lednice. Vrátila jsem se do obchodu, bedlivě sledovala cestu tam i zpět. Prohlédla tašky a pak hystericky volala do banky, kde jsem zablokovala platební kartu. Večer jsem šla chystat jídlo a ejhle. Ležela tam, byla krásně vychlazená. :-D

2 beallara beallara | Web | 25. března 2018 v 8:30 | Reagovat

Svatá pravda, na vesnici je to úplně jiný level než ve městě.
Vidím to u dcery, lidé jsou zvyklí se zdravit, zastavit se a prohodit pár slov, na poště si paní se zákazníkem povídá, je to úplně jiný svět než ten městský, lidé jsou si na vesnici blíž.
Pobavila jsi mne, jsi stejně zdatný břídil jako já, minulý týden jsme v kontejneru s bráchou lovili moje klíče od auta. :-D
Krásnou neděli a koukej se vyzdravit, já bojuji už dva týdny a peču na citrony, jsou mi na h***o, sopel u nosu mám pořád 8-O  8-O  8-O

3 Katkacicma Katkacicma | Web | 25. března 2018 v 9:35 | Reagovat

:-D  :-D

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 25. března 2018 v 10:01 | Reagovat

Mne se vybavil vtip: Jak se pozna optimista? Že si za poslední peníze koupí peněženku..n

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 25. března 2018 v 10:23 | Reagovat

Já jsem takto lezla před největším panelákem ve městě do popelnice pro klíče. Nepomohl nikdo, leda tak poznámkou. Popelnice byla plná, klíče jsem nenašla. :-D

6 Jana Jana | E-mail | Web | 26. března 2018 v 12:09 | Reagovat

Hele moje svaly spodní části těla nejsou uzpůsobeny na takovéto historky působící výbuchy smíchu a snad i nechtěný únik moči :D :D :D Jsi genius :D :D Hele stát se to mně, tak jsem na tom podobně, ale bez štflí :D :D

7 Eliss Eliss | Web | 26. března 2018 v 16:20 | Reagovat

Ještě že se peněženka našla :D  :-D

8 Atheira Atheira | Web | 26. března 2018 v 20:14 | Reagovat

A chápu to správně, že se jednalo o popelnici na plasty? Já nevím, asi by mi nedělalo problém tam vlézt, tu peněženku si prostě vzít a zase vylézt. Jako, nějaká žumpa by mě fakt odradila, ale jinak bych se nejspíš popasovala i se zvířecím hnojem. Však co už. Stávaj se horší věci. :D :D :D  

Popisem vesnických vztahů jsi mi připomněla naše morčata z dětství. Mamka s námi denně jezdila na kole k nedalekému rybníku, kde jsou chaty. Přes cestu od jedné chaty tam je hned vedle rybníka takový moc hezký plácek. Není nikoho odtamtud, ale právě ti lidé z té chaty odnaproti tam mají místo na táborák. Naložily jsme morčata do košíků na řídítkách a vozili je tam napást. Pan a paní si nás pamatují ještě teď. :D

9 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 28. března 2018 v 19:51 | Reagovat

Mne takhle na jednom basketbalovem  soustredeni spadla do kose v restauraci dvacka. Do takoveho toho vysokeho. Musela jsem byt fakt hrozny skudlil, pac jsem ji taky prede vsema lovila :D

10 padesatka padesatka | E-mail | Web | 29. března 2018 v 12:08 | Reagovat

[9]: Dvacka je prostě dvacka, máme pevnou měnu... :-D

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 29. března 2018 v 12:10 | Reagovat

Klávesničko,
jsi statečná holka, neměla ses nechat rozhodit a dojít i pro ty citrony...
Kdyby byl pán frajer, vylovil by peněženku sám... ;-)

12 demagog demagog | Web | 30. března 2018 v 1:12 | Reagovat

:-D mrknul sem na ten tvuj blog mizim rychle demagog

13 Cecílie Cecílie | Web | 30. března 2018 v 11:46 | Reagovat

Dobrý zážitek. Já mám vždycky strach o klíče, ale zatím jsem do popelnice nemusela. Výhoda města je, že i kdybych tam vlezla, nebylo by to nikomu divné. Nikdo by to neřešil.

14 Ježurka Ježurka | Web | 30. března 2018 v 13:11 | Reagovat

Pravda je, že ve městě by to asi dopadlo jinak, na vesnici jsou si lidé opravdu hodně blíž. Ale abys nebyla smutná, taky jsem jednou lovila v popelnici, vlastně jednou i manžel. Já tam vysypala věci, o kterých jsem nevěděla, že jsou na dne košíku se shnilým ovocem (po doručení poštou a jednou zase manžel omylem vyhodil součást a důležitou ke spotřebiči. No jo, dali jsme to, ale taky s potížemi.

15 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 1. dubna 2018 v 9:00 | Reagovat

všem moc děkuji za komentáře! nějak jsem nezvládla postupně odpovědět:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama