Na článek mě přivedla Kočkomilka Jana. Moc ráda čtu její články a blog, protože mě velice často nutí k zamyšlení. A to není k zahození:-)
Můžeme si za to, že nakonec zůstaneme samy/sami? Je to naše vina, že nedokážeme najít správného, pořádného partnera na celý život?
Co si o tom myslíte vy?
Podle mě je velice těžké najít životní lásku, partnera. Někoho koho budete milovat a on vás a bude to zároveń váš přítel na celý život. Jistě z části určitě za to zodpovídáme samy/sami - koho si vybereme. Ale je spoustu věcí, které přece ovlivnit nemůžete.
Jak napříkad ovlivníte to, že vám partner odejde za jinou? Že se spustí s kamarádkou? Že vás začne bít? Že vaše manželka má pocit, že si nic neužila a najednou chce pařit, poznávat svět a nestarat se o děti?
Z okolí znám spoustu příkladů. Pár, kdy jsme si všichni mysleli, jak jim to klape včetně kamarádky. A náhodou kamarádka zjistila, že z každotýdenních šipek s kamarády byla jedna šipka a vztah se rozpadl.
Nebo manželství, které bylo tak idylické, s dětmi, šťastné a manželce se zdálo, že si nic neužila, našla si nového partnera a začala jezdit, cestovat a o děti se už starat nechtěla?
To že jsme nyní ve šťastném spokojeném vztahu a jsme přesvědčení o tom, že je to to pravé a jediné se přeci může změnit. Vím, že tak člověk neuvažuje. Ale kde bereme tu jistotu, že tohle se změnit nemůže? Že to bude vždycky ideální?
A to říkám jako člověk, který si myslí, že svou životní lásku a partnera už našel a že spolu budeme napořád.
Ale podle mě tohle člověk nidkdy vědět nemůže a všechno taky ovlivnit nemůže.
A vztahy se rozpadají a to i přesto jak krásné byly...
Vždycky dostanu kamarádky větou: "Co vy víte, já si tu spokojeně sedím a říkám jak máme s manželem krásný vztah a on už možná roky má jinou a já o tom nemám ani páru." Dělám si srandu, samozřejmě tomu nevěřím, jen narážím na to, že člověk prostě nemůže vědět, co ho potká. Ale vždycky tím šokuju okolí. Kromě manžela, ten se směje, že až budu za zenitem tak mě vymění a já mu na oplátku říkám, že jen čekám až dodělá ten domek a půjde:-) Tím vlastně taky šokujeme okolí, že si děláme takovou srandu.
Zajímají mě vaše názory:-)
Já jsem tvou odpověď u Jany četla a musím říct, je jsem si říkala, ta holka má zdravý názor.
Když jsem poznala svého muže, byl to úžasný milenec, skvělý přítel, velkolepý kamarád, veselý společník a skvělý táta dvou dětí z prvního vztahu.
Roky s ním, vztah s ním byl lehoučký, rockový, kouzelný, dlouhé noci jsme promilovali, dlouhé noci jsme jen seděli a dokázali mlčet a pak jedna noc, jeden den s mojí nejlepší kamarádkou a už nikdy, skutečně nikdy nebyl život jako dřív.
Jsem rychlá soudů, člověk míní, život naděluje a není to vždy podle zásluh.
Skutečně není.