Šíjob es oheč

23. ledna 2018 v 15:16 |  Téma týdne
Taky jste jako malí říkali věty pozpátku? Téma tohoto týdne mi připomnělo spoustu zážitků z dětství.

"Čeho se bojíš?" Říká mně a mé sestře taťka před prudkým kopcem uprostřed lesa. Sedíme na nových červených bobech, které jsme dostaly k Vánocům. Kopec, na kterém sáňkují ostatní děti a který není uprosřed lesa, přišel otci málo prudký. A my tatínkovi důvěřujeme. A tak nás pustí dolů. A nám větve šlehají do tváře a my zavíráme oči, abychom je neměli propíchnuté, někde mizí rukavice, čepice a bundy jsou roztrhané. A nakonec se rozbijou i boby.
Mamka zuří. Taťka se ptá, jestli to bylo super. Hned další den nám jde koupit nové boby:-)

Jiný kopec, jindy. "Čeho se bojíš?" Ptá se mě otec. Já se bojím toho kopce, je prudký a na konci je velký spadlý kmen a potok. Nicméně jedeme. Řvu na taťku, ať brzdí, brzdí. A on brzdí. Boby to tentokrát přežily. Ale otec má něco s nohou. Několik měsíců chodí o berlích.

"Čeho se bojíš?" Opět otázka od tatínka, který tentokrát sedí na poschoďovce a chce mi ukázat tarzana. A já se bojím, že si ublíží. Otec skáče dolů a následně má něco s nohou. A opět chodí několik měsíců o berli.

"Čeho se bojíš?" Ptám se sestry a následně ji stříhám krásné dlouhé vlasy. Už nás nebavilo stříhat panenky. Pak fikaně vlasy nevyhazuji do koše, ale schovávám pod skříň, aby to rodiče nepoznali. To byl vylagoš!

"Čeho se bojíš?" Říká mi kdosi před porodem. "Zvládlo to tolik žen před tebou." Přestávám se tedy bát, dokonce se těším, Šakalík bude venku a budeme spolu. A sakra! Měla jsem se bát a hodně. Bylo to naprosto příšerné, příšerné!

"Čeho se bojíš?" Říká mi kamarádka ve vlaku cestou do školy. "Je to jen rande. Nemusíš si toho kluka hned brát."
Nakonec jsem si ho o pár let později vzala. Moje nejhezčí Čeho se bojíš.

A jaké máte zážitky z dětství vy?:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 23. ledna 2018 v 16:44 | Reagovat

Vida, z každého strachu může být jednou něco krásného :-)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 21:26 | Reagovat

Pecka... :-)

3 signoraa signoraa | Web | 25. ledna 2018 v 14:04 | Reagovat

Zážitků, a to nejen z dětství, by byla spousta. Spíš mě zaujal název psaný pozpátku. Také jsem to zažila, u nás bylo v oblibě měnit jména. To moje znělo obráceně docela libozvučně, byla jsem Anela. Vyhrála však kamarádka, jejíž příjmení bylo "Ávot'abrk". Nikdo jí nepřekonal. :-)

4 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 16:16 | Reagovat

Tak tenhle článek mě opravdu pobavil :D taťka byl asi nezbeda co :D :) ale hlavně, když byla legrace a je na co vzpomínat! :)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 28. ledna 2018 v 21:43 | Reagovat

Mám jedno krásné "čeho se bojíš" od koni ... kamarádka byla vždy strachy bez sebe. Měla strach, trému,  co já vím co všechno. Když se jednou zeptala mne, odpověděla jsem ji, že se bojím, že si to můj kůň neužije stejně jako já. Nebo že se mi zraní... já padala porad. Všechny končetiny mají něco... hlava ... orgány . .. všechno dostalo zabrat.... když má tobě několikrát leží kůň, nějak se to projeví... nikdy jsem neměla strach o sebe, z bolesti... vždy jsem měla strach o koně... no a teď o Sviště...

6 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 29. ledna 2018 v 15:28 | Reagovat

Já už teda malá holka nejsem, ale občas si také říkám věty nebo třeba názvy obchodů pozpátku. Třeba anrákél, osam yninezu, ynivartop , baví mě to a tak trochu trénuju mozeček 😂😂

7 dferesw dferesw | E-mail | 30. ledna 2018 v 16:05 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: http://xfun.cc/ocgn6

**** Download here: Link: http://ssh.tf/hnGWdteCU

@
@

8 Víla Víla | Web | 30. ledna 2018 v 20:13 | Reagovat

Projížděla jsem jedním městečkem a tam byly všude šipky a na nich nápis YDYKSEB. Že to je psáno pozpátku mi došlo až u té druhé. Tak jsem si říkala, že si asi opilí puberťáci hráli a prostě přelepovali šipky naruby... A pak jsem se teda dozvěděla, že takhle zábavně někdo pojmenoval novou restauraci. :-D

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 30. ledna 2018 v 23:46 | Reagovat

[3]: tak s těmi jmény to je dobré:)

[4]: jo to byla ale mamka se moc nesmála:-)

[6]: já to dělala kdysi, to je na mozek dobré ale mně to tak rychle nejde no:(

[8]: se někdo inspiroval filmem S tebou mě baví svět :-D

[5]: to mi k tobě úplně jde, že myslíš tolik na druhé:-)

10 MirekC MirekC | Web | 2. února 2018 v 10:39 | Reagovat

My jsme jako děti mluvili šifrovaně, aby nám dospělí nerozuměli: Halka madraaka nasadava a pataka, v pataca sa vada tača, ...to samé s e, i, o, u, y :-D

11 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 2. února 2018 v 10:42 | Reagovat

[10]: jo to jsme taky dělali, málem bych na to zapomněla :-D

12 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 21. února 2018 v 20:15 | Reagovat

No, takhle akční otec.....ale snad vám to do života i neco dalo...odvaznemu štěstí přeje...nekdy☺👍

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama