Jak mi různě rychle běží čas

4. června 2017 v 10:30 |  Téma týdne
Čas mi utíká různě rychle v závislosti na tom, co se v mém životě zrovna děje.
Před několika lety běžel rychlostí blesku, až jsem měla pocit, že důchod je za dveřmi. Značný vliv na to mělo okolí, které nás neustále upozorňovalo, že je nejvyšší čas založit rodinu a otěhotnět a nejednou nás informovalo: "rychle, rychle, čas běží!"


Děti jsme s manželem chtěli vždycky, ale taky jsme chtěli mít pro ně zázemí a dopracovat se od pronajaté garsonky, přes malý vlastní byt k domku není otázka jednoho roku, stejně tak se vypracovat v zaměstnání k vyššímu platu nebo povýšení.

Když jsem otěhotněla, čas se téměř zastavil. Asi to byl můj pocit, protože jsem většinu času musela být v klidu a ležet. S manželem nám přišlo, že těch 9 měsíců se hrozně vleče. Teď, když mám 3 týdny do porodu mi naopak přijde, že to hrozně rychle letí, že už jsme téměř v cílové rovince.

Zajímavé na těhotenství bylo, že se v okolí všichni "zbláznili" a chovali se přehnaně mile. Nechceš čaj? Uvařím Ti čaj! Přisunu Ti židli. Jestli tahle není pohodlná, seženu jinou. Sundám kabát. Zajdu do pekárny. No, páni, od přátel to bylo vážně milé, ale od lidí, s kterými jsme si několik let říkali sotva ahoj, mi to přišlo podivné.

Také jsem dostala spoustu rad - o tom, co mě čeká. Zdá se, že mi nyní čas běží extrémně rychle, protože mám poslední šanci se pořádně najíst a vyspat než porodím. Mám si naspat hodiny napřed a dokonce volala babička, ať si něco upeču a pořádně se najím, protože pak už na to nebudu mít čas, jelikož konečně poznám, co je to pořádná práce. Chápu, že starost o miminko bude nejspíš velice náročná, ale že bych se doteď flákala? Takový pocit opravdu nemám.

No a protože mi běží ten čas, pro teď se s vámi rozloučím, protože se musím ještě honem najíst a naspat nějakou tu hodinku.

A jaké rady v těhotenství jste dostávali vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. června 2017 v 11:19 | Reagovat

Milá Klávesničko,
ty rady jsou stejné desetiletí... :-)
Ta pozornost v těhotenství je hezká, mně byla příjemná, když jsem porodila, už si mě nikdo nevšiml...všichni se rozplývali nad miminem... :-)
Užívej si klidu před bouří... :-) Věřím, že ses doteď neflákala, změní  se to, že Ti bude šéfovat dítě a to je nekompromisní a tvrdý šéf. Aspoň Druhorozený tedy byl...a snaží se i dneska... 8-O

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 4. června 2017 v 11:25 | Reagovat

[1]: to mě nenapadlo, že se pak o mě už nikdo starat nebude a bude zvědavý jen na miminko :-D
když já jsem hrozně nervózní z toho, jak pořád kolem někdo mě skáče, vždyť čaj si uvařit zvládnu i umýt trošek nádobí :-)
Na nového šéfa se doma už velmi těšíme :-D

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. června 2017 v 11:28 | Reagovat

[2]: Jen ať skáčou a klidně vysoko... :-D
Už se těším a teda doufám, že si pak najdeš chvilku na blog, abys nás informovala o stavu na bojišti... ;-)

4 Eliss Eliss | Web | 4. června 2017 v 12:26 | Reagovat

Přeji ať je hlavně miminko zdravé, a užívejte si mateřskou co nejvíce :-)

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 4. června 2017 v 16:42 | Reagovat

Mě čas utíká rok od roku rychleji, pravý důvod vlastně neznám, ale zastávám názor, že je to tím, jak se svět neustále žene někam kupředu (a vlastně bych řekla, že bez cíle).

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 5. června 2017 v 9:01 | Reagovat

[3]: taky doufám:-)

[4]: děkuji:-)

[5]: co jsem vyšla vysokou mi čas začal taky běžet rychleji, v první práci ještě o něco rychleji a v té druhé doslova letěl..ale myslím, že podle některých vědeckých teoriií se čas pomalu ale jistě zrychluje, my to však nepoznáme..

7 beallara beallara | Web | 5. června 2017 v 13:17 | Reagovat

Já nedostávala rady žádné. Máma byla doma generál, podnikala a štrůdl pekl můj otec. Když jsem se potřebovala zeptat, volala jsem jemu.ale když jsem udělala něco špatně kolem jediné, milované vnučky, dostala jsem pomalu ve 30letech facku přes celou hubu.
Porodila moje dcera a já byla připravená radit. Jenže dnes je doba diametrálně odlišná a navíc jsem včas pochopila, že pokud nechci ztratit svou dceru, budu držet hubu a krok.
Neradím, nepindám a víš co, je mi dobře. Jsem populární babička a odpovídám zásadně na pouze vyžádané dotazy. A všem je nám fajn. :-)

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 5. června 2017 v 17:06 | Reagovat

[7]: nejvíc rad mám od babičky a od vrstevnic:-) mamka neradí, jen když se zeptám..teď už vím proč :-D

9 Jana Jana | E-mail | Web | 6. června 2017 v 7:29 | Reagovat

U mne nikdo nerespektoval, že začátek byl divoký (nemocnice a pak dlouho zvracení) - všichni mi říkali, že mám zatnout zuby, že bude hůř. Tak jsem byla ještě v depresi. jen manžel byl pořád chápající a láskyplný, jako do teď.

Od začátku, snad už ve třetím měsíci, mi tchyně říkala, co mám kupovat za oblečení a byla pohoršena, že chceme kočárek z bazaru ... Moje máma se drží stranou a řekla, že mi pomůže, když si řeknu, že vnucovat se nebude. Paradoxně od ní cítím největší podporu :)

10 Jana Jana | E-mail | Web | 6. června 2017 v 7:29 | Reagovat

Jo a ještě - počkej, jak se nám malí narodí, tak prý se nás lidi nebudou ptát na jméno pokladu, ale jestli kojíme ;) takže nějaká ta pozornost nám zůstane ;)

11 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 6. června 2017 v 8:50 | Reagovat

[10]: to když jsem byla v nemocnici a dávali mi kanylu, tak jsem sebou málem sekla, prostě nemám ráda jehly pod kůži a sestřičky si dělaly srandu, že jsem srágora, co budu dělat u porodu, tak já předpokládám, že si tam dolů neuvidím, když budu rodit:-D

jo a na to kojení se ptají pořád sestry, ta porodila v únoru, to mě teda nenapadlo se ptát,když kamarádky přinesly ukázat své sviště:-)

12 Jana Jana | E-mail | Web | 6. června 2017 v 9:28 | Reagovat

[11]: ja v to také doufám, že si to odtrpím a pak jen dostanu uzlicek na prsa :) a pořádně to obrecim ... a to kojení je prý zase hit,jakože kojit a nje lépe všude a kdykoliv ... ale take mne nenapadá se na to ptát. Jen to porad všude čtu ...

13 Iris Iris | E-mail | Web | 6. června 2017 v 18:27 | Reagovat

Dostávala jsem různé rady, ale měla jsem to dělat srdcem. U druhýho bych byla nad věcí a spoustu věcí bych udělala jinak.
Rady byly asi míněný dobře, jen každý dítě je originál a řekne si samo co a jak.

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. června 2017 v 13:35 | Reagovat

Beruško zlatá, rad dostaneš ještě spoustu, všichni budou mít péči a až se mrňátko narodí, budou všichni vrtět hlavou a málokdo si všimne, že by Ti tím mohl ublížit.
Bude to pořád jen to samé...
Ještě nezvedá hlavičku? A zavrtění hlavou...
Ještě se netočí na bok? Ještě nežvatlá? Ještě nespí celou noc? Ještě pořád kojíš? Ty už nekojíš?
A na jakoukoliv odpověď se Ti dostane pochybovačného vrtění hlavou.
Nenech se tím nijak rozhodit.
I staří rodičové často zapomínají, že miminka mají svůj rytmus a svůj čas :-)
A pokud o Tebe chce někdo pečovat, nech se :-)
Fakt to přejde :-)

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. června 2017 v 13:37 | Reagovat

[5]: Čím jsi starší, tím kratším časovým úsekem je každý den, měsíc, rok...
Třeba u nás v rodině jsou čtyři roky polovinou života mé nejmladší, čtvrtinou života té starší a necelou desetinou života mého :-)
Jo, pak ten čas utíká rychleji :-)

16 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 8. června 2017 v 14:19 | Reagovat

[14]: to jsi vystihla přesně:-) to přesně čekám po porodu, už zvedl hlavičku? Kojíš? Nekojíš?:-)

17 Cecílie Cecílie | Web | 17. června 2017 v 21:30 | Reagovat

Tak jo, taky poradím:) Dostala jsem spoustu rad, ale tyhle tři mi utkvěly a mnohokrát pomohly:
1. Když dítě přežije porod, přežije všechno.
2. Co dítě nezná, nevyžaduje.
3. Nepodceňovat!

18 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 30. června 2017 v 14:42 | Reagovat

S rostoucím věkem se mi zda ze čas běží čím dal rychleji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama