Co se to se mnou děje

8. června 2017 v 12:45 |  Téma týdne
V poslední době se na mně něco změnilo. Možná je to těmi hormony, ale svádět bych to na ně nechtěla nebo se člověk v životě dostane do bodu, kdy už toho má tak akorát dost a změní svůj přístup.


Řekla bych o sobě, že jsem nekonfliktní typ. Když nastane nějaký problém nebo nepříjemná situace, vždycky chci, aby se vše vyřešilo ke spokojenosti všech zúčastněných. Nejsem nervózní ve frontě na poště nebo u pokladny, hned neřvu, když mi nechtějí uznat reklamaci, nepřiřítím se jako duch pomsty se stížností, že ten a ten něco udělal špatně, a proto mám teď starosti. Manžel mi vždycky říkal, že jsem na lidi moc hodná a že mě nemůžou mít rádi všichni. O což se podvědomě, možná i vědomě vždycky snažím. Dle něj je lepší být nejprve odměřený, aby si ostatní nemysleli, že dané osobě můžou nasrat na hlavu, jak se lidově říká.

Něco se ve mně asi zlomilo. Poslední dobou jsem jako čertík v krabičce, jen vyletět. Poprvé jsem si toho všimla v dubnu, kdy mi jedna přepravní společnost nedoručila včas balíček a ještě tvrdila, že mě doma nezastihla. Napsala jsem stížnost. Snad poprvé v životě. Říkala jsem si pak, že to bylo asi tím, že mám spoustu času na hovadiny. Ale dneska ta samá společnost mi opět nedoručila včas balíček a tvrdila, že adresa je špatná, přestože byla správná. Napsala jsem 2x delší stížnost než minule. Vůbec nechápu, kde se to ve mně bere.

Na začátku týdne mě rozzuřil člen rodiny, který tvrdil jinému členu rodiny, že jsem mu zakázala návštěvu, což nebyla pravda. Normálně bych mu hned volala a omluvně mu vysvětlovala, že nevím, jak na to přišel, ale že mě to mrzí a tak dále. Maminka mě žádala, jestli bych to nechtěla vysvětlit, ať nejsou rozbroje v rodině. A já jí řekla: "Ne! Když je někdo tak hloupý a mele nesmysly, já se mu přece nebudu omlouvat za něco, co se nestalo, co jsem neřekla, ani neudělala a už vůbec mu to vysvětlovat!"

Musím přiznat, že po té odeslané stížnosti, se cítím lépe. Musím také přiznat, že mi je lehčeji na duši, když jsem se rozhodla členovi rodiny nic nevysvětlovat a ušetřit si trapný telefon, kdy se omlouvám za něco, co jsem neudělala.
Ale je takové jednání opravdu správné? Vždycky jsem si myslela, že není. Ale co když je?

Minimálně mě už v hlavně netrápí milion myšlenek, co když jsem někomu ublížila poznámkou, která byla nevinná, byla ta paní protivná, protože jsem nebyla dostatečně milá? A podobně. Je to náramně osvobozující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. června 2017 v 13:39 | Reagovat

To nebudou jen hormony, to se v Tobě budí lvice :-)
Člověk nechce vyvolávat konflikty jen za sebe, ale když už má za koho bojovat, to se pak bojuje samo, ani nevíš jak :-)
Přestože se to stejně týká jen Tebe.
Ale co si budem povídat, netýká...
Ty musíš být v pohodě, aby bylo v pohodě i mrňátko :-)

2 Eliss Eliss | Web | 8. června 2017 v 14:01 | Reagovat

Ono je někdy moc dobře si pořádně dupnout!

3 beallara beallara | Web | 8. června 2017 v 17:11 | Reagovat

Dospíváš v ženu s názorem, který si prostě už umíš prosadit.
Mě to trvalo valnou část lidského i profesního života, tudíž v tom ten hormon zas tak neúčinkuje. Stále jsem chtěla být s každým ready, pak se mi zatmělo a já poprvé řekla..nasrat...bylo to nesmírně osvěžující, ještě dnes na to se slzou v oku vzpomínám.
Našla jsem samu sebe a začala si vážit svého názoru i za cenu nepohody. :-)

4 driving directions home driving directions home | E-mail | Web | 10. června 2017 v 6:32 | Reagovat

Hope that you will find out the suitable way to resolve your problem. And it also becomes your experience.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. června 2017 v 18:28 | Reagovat

[1]: Souhlasím s Baruškou, i když ty hormony tam taky nějaký budou... ;-) Uvědomuješ si, že jsi dospělá a že máš i svý práva, nejen povinnosti...a nenecháš si srát na hlavu. V naší společnosti se slušnost považuje za slabost... 8-O Sepsáním stížnosti ses hezky vyventilovala... :-)

6 Cecílie Cecílie | Web | 11. června 2017 v 11:25 | Reagovat

Mám podobné stavy. Občas bych nejraději každému od plic řekla, co si o něm myslím. Zároveň nechci nikomu ublížit. Ale asi nejde být pořád jen hodná a milá, oni si to prostě nezaslouží všichni. Správné asi je to prostě podle situace střídat.

7 Joina Joina | Web | 11. června 2017 v 20:44 | Reagovat

Já si taky trochu už rok a půl připadám jinak než co a jak bývalo a chovám se jinak.
Asi bych něco podobného asi měla taky udělat.

8 Jana Jana | E-mail | Web | 12. června 2017 v 8:30 | Reagovat

Já teda si stěžovala na poštu na poště, ale stížnost jsem nakonec nenapsala. Ale ve snech jsem třeba proliskala svoji mámu nebo tchyni, že mi něco změnily doma. Jakože jsem si těžce vymezila svoje území. Teď jen čas od času nesměle navrhuji, že třeba v šestinedělí nechci nikoho doma, že to bude náš čas rodiny, kdy si my tři (5) na sebe zvykneme... Ale jinak znám ten pocit, co popisuješ - že se za něco omlouvám, aby náhodou nebyl problém, i když jsem nic neprovedla. :)

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. června 2017 v 21:22 | Reagovat

Podle dnešního komentáře u Rajdy předpokládám, že jsi ještě celá...
Doufám, že dáš rychle vědět, až se rozdělíš na dva lidi... :-)

10 Veki Veki | Web | 19. června 2017 v 18:41 | Reagovat

Umět říkat ne a asertivně posílat lidi do patřičných mezí se člověk musí naučit... já se učím pořád, ne vždy mi to jde, ale to chce asi občas prožít podobné situace, které popisuješ, aby se člověk postupně naučil nenechat si "srát na hlavu."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama