Hranice podivna

10. května 2017 v 10:34 |  Téma týdne
K tomuto článku mě inspirovala Eliss a to svými "strašidelnými" články:-)

Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího domku, přestali jsme se dívat na horory a já číst strašidelné historky a koukat na obdobná videa. Ale v životě se mi stalo pár neobvyklých věcí, které byly podle mě na hranici normálnosti, ale manžel to samozřejmě dokázal vyložit logicky, ne-li vědecky. Nyní se o ně s vámi podělím.



Myslím, že jsme měli ducha v bytě, ve kterém jsme dříve bydleli. Sousedka, která bydlela pod námi, si neustále stěžovala, že slyší stěhování nábytku a dupání. Vždycky to bylo v době, kdy jsme byli v práci a ne doma. To já v noci slyšela skřípání parket a viděla šedou postavu. Ale manžel mi řekl, že jsem byla rozespalá a bůh ví, co jsem vlastně viděla. Jednou mě v noci vzbudil zvuk z obýváku a jasné modrozelené světlo, myslela jsem si, že se zapnula televize, tak jsem ji šla vypnout. Ale když jsem přišla do obýváku, světlo tam nebylo a televize byla vypnutá. Manžel mi zase řekl, že jsem byla určitě rozespalá a něco se mi zdálo. I to je možné.

Před několika lety jsme byli s manželem na horách, v Blatné. Česala jsem se před zrcadlem a najednou za sebou uviděla černou postavu, tak jsem zakřičela. Nejdřív mě napadlo, že mě chtěl manžel vylekat, tak jsem se otočila a říkám mu: "Co blbneš?!" Ale nebyl tam ani můj manžel, ani černá postava. Manžel scházel ze schodů z druhého patra se mě zeptat, proč dole křičím. Mohl to být nějaký optický klam?

Když jsem byla na vysoké škole, začala jsem chodit s jedním klukem. Ve snu se mi objevil můj zesnulý dědeček a radil mi, ať s ním nechodím, že to nebude dobré, že zná jeho taky zesnulého příbuzného. Byl to tak živý skutečný sen, ale vůbec jsem tomu nepřikládala váhu. No ale nebylo to dobré a nakonec jsme se rozešli. Mohla to být náhoda nebo podvědomí, že?

A poslední případ z chalupy, kde jsme byli na návštěvě u mých rodičů. V noci jsem viděla tmavou postavu u televize, jak něco hledá. Myslela jsem si, že je to můj taťka. Ráno jsem se ho ptala, co tam v noci hledal a on se divil, že v noci nic nehledal. Manžel si myslí, že si ze mě otec střílel. Což je taky možné. Bylo by mu to podobné, ví jaký jsem strašpytel.

A co vaše podivné příběhy? Pokud nějaké máte, podělte se o ně v komentáři, budu je číst sice ve dne, ale v noci si na ně určitě vzpomenu a budu se bát:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 10. května 2017 v 10:49 | Reagovat

A co bude dále :-D

2 Eliss Eliss | Web | 10. května 2017 v 14:22 | Reagovat

Děkuji za pochvalu článku :-) Mě osobně se nic děsivého zatím nestalo a jsem za to ráda...

3 handmademo handmademo | Web | 10. května 2017 v 17:11 | Reagovat

Fuuu... Z takovych veci respekt.. Ja videt cernou postavu, tak nikdy uz nespim sama. 😀
Jinak MUJ PRIBEH:
Bylo mi 15 a moje prababicka umirala na mrtvicku( ze dne na den. Jinak to byla vitalni, uzasna zenska, ke ktery jsem rada jezdila a proste ji milovala..)
Jezdili jsme za ni do nemocnice. Na posledni navsteve, kdy uz nemohla ani mluvit a jen koukala smutnyma ocima jsem vedela, ze ji vidim NAPOSLED. Proste jsem to citila.
Par dni na to sla mamka uklizet do skolky. Chodi vzdy navecer a jelikoz byla zima byla brzy tma. zaklaply se dvere. Ja zustala sama, ale vubec mi to nevadilo, protoze jsem proste zvykla. Jako spravna pubertacka jsem si sedla k pocitaci, koukala na youtube, facebook a tak se proste zabavila. Kdyz tu najednou me nekdo vola. "Moni" "Moni!!" Myslela jsem, ze mamka neco zapomnela. Sla jsem se podivat na chodbu ale nikde NIKDO nebyl. Podivala jsem se i ven z okna, jestli si treba neco rychle nevzala a neodesla.
NE.
Ptala jsem se ji kdyz se vratila a rekla mi, ze doma nebyla, ze se mi neco asi zdalo.
Fajn, neresila jsem to. Asi se mi fakt neco zdalo..
Nadruhy den nam volali z nemocnice, ze babicka vecer umrela.
Tak dodnes nevim, jestli jsem si to "volani" nejak nedomyslela nebo jestli se mi to nezdalo.
A nebo se proste se mnou prisla rozloucit.
Kazdopadne dodnes se malinko tresu kdyz si na to vzpomenu....

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 11. května 2017 v 8:46 | Reagovat

[3]: to je taky zvláštní:-) to by mě taky zamrazilo..

5 Víla Víla | Web | 11. května 2017 v 22:18 | Reagovat

To jsem neměla číst takhle navečer, budu se bát... :D
Sama mám těch strašidelných příběhů tolik, že by to vydalo na román. Tak za všechny můžu vybrat třeba tenhle příběh.

Den úmrtí babičky. Já byla s přítelem a kamarádkou v restauraci na zahrádce. Venku bylo nádherně, svítilo sluníčko, teplo, bezvětří. Zničeho nic zavanul prudký vítr, zvedl mou prázdnou sklenici, která byla skryta mezi zbývajícími dvěma, do vzduchu a prudce s ní praštil o zem. Rozbila se na plno střepů. Nic jiného na našem ani cizím stole se ani nehnulo. Bylo to minutu po tom, co přišel číšník s účtenkou, takže bylo jednoduché si zapamatovat přesný čas... Tohle ještě tak moc divné nebylo. To začalo být, až když jsme přišli domů, tam seděla vyklepaná rodička a říkala nám, jak chystala oběd, v mikrovlnce jako vždy ohřívala hrnek s vodou. Zničeho nic se otevřely dvířka mikrovlny, hrnek vyletěl na druhou stranu místnosti a tam se rozbil. Měla to vyfocené a podle času na fotce jsme zjistily, že se to stalo oběma úplně ve stejný okamžik.

Jinak nám doma pravidelně praskají žárovky a létají pokličky z hrnců, když se babi nelíbí, jak ji "pomlouváme"... Takže na její přítomnost jsme zvyklí. :D

Ale pokud bys chtěla něco šíleně strašidelného, tak mám ještě jednu příhodu, po které budu znít jako schizofrenička.

Totálnímu vyčerpání přičítám noc, kdy jsem šla po půlnoci na záchod, vyšla jsem z něj, a viděla jsem u dveří stát stín, který vypadal jako mrtvý táta mého milého, a snažil se mi něco říct. Tolik jsem se lekla, že jsem zařvala na celý barák, rozběhla jsem se pryč a rozbila si nos, protože jsem vrazila přímo do šatní skříně. Fakt blbě se mi vysvětlovalo, co mě tak vyděsilo...

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 12. května 2017 v 8:27 | Reagovat

[5]: děkuji za komentář a příběh:) je ráno a já to neměla číst, celý den jsem ve velkém domě sama :-D a taky budu muset zvážit nočník u postele, abych v noci už nemusela na záchod

7 Sarah's History Sarah's History | Web | 13. května 2017 v 11:21 | Reagovat

To jsou teda strašidelné příhody. U té s osobou v zrcadle bych se já určitě zbláznila, nicméně všechno to muselo být hrozné. :D
Sen s dědečkem se mi líbil nejvíc, taky se mi občas v noci zdá, jak si povídám s lidmi, kteří již nejsou mezi námi. A jestli tě varoval a zachránil před nedobrým člověkem, tak je to úžasné, a to myslím zcela vážně. :)

8 sugr sugr | E-mail | Web | 14. května 2017 v 19:54 | Reagovat

To jsou věci?
Nadpozemské nebo jen představy?
Ale je to hezky napsané, čtivě. ;-)

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. května 2017 v 16:17 | Reagovat

[7]: no někdy vykřiknu ale většinou když se něco takového děje, stojím, koukám a napadají mě samá logická vysvětlení, bát se obvykle začnu až po tom co je po události:-)

10 stuprum stuprum | Web | 18. května 2017 v 13:22 | Reagovat

Duchové existují, sám jsem jich přivolal nejmíň tucet. Teď chodí a straší moje příbuzné nebo lidi, kteří mi způsobili křivdu.

Zhmotňují se v podobě černých postav a jsou viditelné pouze na zlomek vteřiny v odrazu zrcadla.

11 Ježurka Ježurka | Web | 20. května 2017 v 13:00 | Reagovat

Zajímavé, ale mně se nic podobného nepřihodilo, i když už jsem o podobných příbězích slyšela.

12 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 25. května 2017 v 11:53 | Reagovat

Tak u nás nic. Vždycky když se záhadně ztratí třeba jídlo, ukáže se, že duch to nebyl.
Ani žádné stíny nic...jen visící župan.
Ani hledající duchové... jen táta po tmě jdoucí podívat se z okna.
Ale strašpytel jsem taky...ale spíš se bojím živých zloduchů. Od jisté doby jsem se zařekla, že už nikdy nespím sama v domě v Litoměřicích. Byla tenkrát zima, a já z podkroví slyšela nějaké zvuky, byla jsem po... až za ušima. Ráno jsem otevřela dveře na dvorek, spadla na mě lopata, kterou musel někdo opřít o dveře!, psí miska byla na úplně jiném místě a ve sněhu napadaném v noci byly stopy!! Další noc jsem zakódovala a jela spát k babičce... ráno jsem se vrátila a alarm ukazoval, že se v noci spustil! Takže jsem volala tátovi...a on mě poslal dovnitř :D Já měla v gatích, vykopávala jsem dveře jak zásahovka, jen ta zbraň mi chyběla...a nic. Asi pavouček spustil alarm..ale taková náhoda zrovna!!

13 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 25. května 2017 v 11:54 | Reagovat

[12]: Abych to uvedla na pravou míru...já spala v podkroví a ty zvuky jsem slyšela dole v baráku :-D

14 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. června 2017 v 17:45 | Reagovat

Tak pěkně děkuju, už jsem se skoro přestala v noci bát. :D
Já jsem hrozný strašpytel, ale takové věci se mi nestávají. Kdyby jo, asi bych zešílela strachy.
Málem jsem zešedivěla, když jsem musela jako vedoucí dne celou noc hlídat tábor. Protože jsme tam my vedoucí hrozně málo spali, projevoval se spánkový deficit v tu hlídací noc u hlídajícího vedoucího zpravidla halucinacemi. Jeden kluk mi dokonce vykládal, že viděl sotva metr od sebe klečet na zemi malou holčičku, která na něj upřeně zírala. Když mi tohle řekl, měla jsem na krajíčku, že hlídat nepůjdu. Ale já jsem nic neviděla, zaplaťpámbu. Možná proto, že jsem jako jedna z mála po nocích (tolik) nepila a stíhala jsem víc spát.

15 Jana Jana | E-mail | Web | 6. června 2017 v 7:35 | Reagovat

Ještěže jsem to četla teď ráno u snídaně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama