Jak jsem se změnila v našeho dědu

15. dubna 2017 v 10:10 |  Téma týdne
Teď mám na chvilku slovo já, a tak bych vám ráda pověděla něco o tom, jak jsem se pomalu změnila v našeho dědu. Tím myslím, jak se můj život smrskl na pobyt doma, cestu do obchodu a návštěvu lékaře.




Začalo to loni v listopadu, kdy mě chtěl lékař nechat na dlouhodobé nemocenské. Můj zaměstnavatel mi tenkrát nabídl home office, který byl velice výhodný pro mě. Odebrala se mi poměrná část práce, zůstalo mi služební auto a další výhody, rozhodně mě nikdo nehlídal, jestli jsem ukovaná u počítače, protože bych stejně nemohla být. A navíc jsem nemusela chodit na ty dlouhatánské manažerské porady, kdy špičoboti mluvili hodiny o tom, co se dalo ve stručnosti říct v 10 minutách. U nás doma říkáme manažerům špičobot. Všimli jste si někdy toho, že čím vyšší manažer tím špičatější boty? U nás v práci a u manžela v práci to platí vždycky.

A tak jsem byla většinu času doma. Začala jsem si připadat jako náš děda, protože jsem dokázala přežít a nezbláznit se díky pravidelným rituálům. Ráno vstát (od 5:00 jsem už byla vyspaná, neuvěřitelné, když jsem chodila do práce, vstávala jsem v 5 s obtížemi a nikdy jsem nebyla vyspaná), provést ranní očistu, pak následovala snídaně a pracovní věci. V těch vzácnějších krásných dnech jsem musela jít do obchodu, na poštu nebo k lékaři. To byla nádhera se projít! Obchod otvírá v 7:00, nachystaná jsem byla už v 6:00, pošta otvírá v 8:00, nachystaná jsem byla už v 7:30, u doktora jsem měla být v 10:00, v 8 jsem byla připravená a hodinu jsem si nechala na cestu, přičemž jsem u doktora za půl hodiny. Konečně jsem pochopila dědu, proč nás čeká v 9:00 před vchodem, když jsme domluveni, že ho vyzvedneme v 9:30.

A tak to plynulo až do března. Samozřejmě jsem dělala i jiné věci, hodně jsem pekla, začala jsem péct i dorty, zkoušela vařit nová jídla (tohle se dědovi ale nepodobá). Ale v březnu se to trochu zvrtlo, asi jsem pekla moc a musela jsem do nemocnice. A tam jsem musela ležet napojená na kapácích a já fakt nesnáším jehlu v kůži, takže když mi ji napíchli poprvé, skoro jsem sebou sekla.

V nemocnici to byla teprve nuda. Naštěstí poučená ze Simpsonů jsem si našla svoji prasklinu a sledovala jsem, zda se nezvětšuje. Ani se nepohnula, mrcha. Ale v nemocnici jste vlastně taky živi z rituálů - vyšetření, vizita, tabletky, snídaně, vyšetření, tabletky, oběd, vyšetření, návštěvy (hurá, začínají sice od 15:00, ale už od 13:00 sledujete hodiny a od 14:00 jste nervózní, zda manžel přijde, i když víte, že přijde), tabletky, vyšetření, večere. Teď už jsem nebyla jako děda, ale jako malé miminko, jen ležet, jíst, nechat se odpojit a jít na toaletu.

V současné době jsem doma a musím jen ležet. Můj život se smrskl na postel, jídlo, očistu, internet a knihy. Teď už jsem jako děda jen trochu, on aspoň může ven a taky bere méně tabletek než já.
Konečně mám čas přečíst všechny knihy, co jsem chtěla a podívat se na filmy, které jsem ještě neviděla. Ale zatím frčím na filmech s Belmondem, které jsem už sice viděla mockrát, ale Belmondo je prostě frajer.

A ve skutečnosti už žádné slovo nemám, mají ho doktoři a manžel, od kterého neustále slyším, proč neležíš, kam jdeš a lehni si:-)

Tímto bych chtěla poděkovat svému drahému manželovi, který se o mě stará, rekonstruuje domek, vaří, pere, peče, chodí do práce a do obchodu a další nezbytnosti.
A taky bych ráda poděkovala "padesátce", která mě popostrčila k tomu napsat článek.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. dubna 2017 v 11:22 | Reagovat

Přeji brzké uzdravení, článek se mi moc líbil

2 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 11:50 | Reagovat

Moc krásně napsaný :)
Přeji ti aby bylo líp :)

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 15. dubna 2017 v 12:08 | Reagovat

Blýská už se alespoň na lepší časy?

Špičobot je dost trefnej výraz!:)

4 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 15:15 | Reagovat

Také děkuji Padesátce, že tě k tomu dotlačila! :)
Já si tu tak dělám diagnózy... a představuji si, že jsi na rizikovém těhotenství! :-)
Mě vždycky zajímalo, jestli se špicobotům ty boty fakt líbí... protože mně tedy přijdou otřesné a nenosila bych je ani jako manažer všech manažerů.

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. dubna 2017 v 17:39 | Reagovat

[3]: jojo snad blýská, zatím to vypadá dobře:-)

[4]: děláš si správné diagnózy ;)
no to by mě zajímalo taky, ale mně se špičaté boty nelíbí a manažerku jsem dělala taky, akorát jsem si tak nikdy nepřipadala a už vůbec ne mezi ostatními špičoboty
na tu koupi bot je určitě nějaké manažerské školení, které jsem jen nestihla :-D

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 15. dubna 2017 v 20:20 | Reagovat

Jo tak! Já si tě nevím proč diagnostikovala na něco s ledvinama :) Tak to gratuluju!:)

7 flower-of-gardenia flower-of-gardenia | Web | 15. dubna 2017 v 21:36 | Reagovat

Přeji brzké uzdravení a děkuji za článek, moc mě bavilo jej číst a pobavil. :)
Určitě tu nejsem naposled, moc se mi líbí tvůj styl psaní. c:
A špičobot je mé nové oblíbené slovo! :D

8 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 20:57 | Reagovat

[5]: Hahaaaaa! To by me zajimalo kolik lidi te diagnostikovalo spatne a hure! :D Ale nechteli byt netaktni a nechteli se ptat :D A ja jsem to pro vsechny odhalila a vsem se ulevilo! :D
Gratuluji moc, at je uz jen lepe a mas silu na dalsi clanky!

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 21. dubna 2017 v 16:56 | Reagovat

[6]: hihi, no možná proto, že loni jsem něco s ledvinami měla:-) děkuji

[8]: tak to je dobré :-D odvaha byla odměněna...na články zatím sílu mám, ale neustále mi blog blbne a na to nemám nervy :-)

10 sugr sugr | E-mail | Web | 21. dubna 2017 v 18:07 | Reagovat

V dědu?
A ne v babičku? :-)

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 18:17 | Reagovat

Sakra, já tu mám reklamu jako hrom a zrovna jsem nějak zaspala...to se omlouvám a zároveň moc děkuju... :-)
Já si taky myslela, že je to něco dramatickýho a ptát se nechtěla... :-)
Tak navrch ještě gratuluju... :-)

12 Avilan Avilan | Web | 24. dubna 2017 v 8:41 | Reagovat

Ou, přeji brzké uzdravení :)
Můj táta se taky změnil. Je teď dlouho nemocný, respektive musí být doma na nemocenské a taky má podobné rituály. Nejhorší na tom je, že je hrozně otrávený, znuděný a přenáší to i na mě, když dojedu, takže si ani těch pár dnů doma neužiju. Místo toho poslouchám mamku, která je z něho už na nervy :D

13 Víla Víla | Web | 25. dubna 2017 v 0:12 | Reagovat

Taky se přiznám, že jsem se snažila odhadnout diagnózu, ale tipovala jsem spíš něco se žaludkem... Tak se mi ulevilo, když jsem si přečetla komentáře. Moc gratuluji! Držím pěsti a přeji hodně zdraví oběma :-)

14 Ježurka Ježurka | Web | 30. dubna 2017 v 13:53 | Reagovat

Tak vidím, že je nás víc, co nemohu to, co by chtěli. Tobě přeji brzké uzdravení a opravdu děkuj manželovi, je to vzácný člověk. Můj je taky zlatíčko, i když už mele chudinka někdy z posledního. Ale co se divím, že? Brzy bude slavit 85 roků. :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. května 2017 v 20:37 | Reagovat

Hlavně se uzdrav. Práce nemá nožičky:-)

16 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 5. května 2017 v 18:45 | Reagovat

[10]: v dědu, protože babička taková není:-)

17 Veki Veki | Web | 19. června 2017 v 18:50 | Reagovat

Jsem tak moc ráda, že moje těhotenství bylo v pohodě a mohla jsem dělat všechno... doma bych se asi zbláznila. Držím palce, ať je vše ok. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama