Masový vrah hledá práci

20. února 2016 v 14:42 |  Nový život
Z neklidného spánku, kdy se jí zdály podivně barevné sny, ji probudila vůně kávy. Ale Anetu to nepřinutilo otevřít oči. V hlavě jí zněla písnička White Rabbit od Jefferson Airplain a promítaly se jí právě prožité sny plné barvy, běhu a zmatku. Najednou se rozřinčel příšerně odporný zvuk, patrně zvonek. To Anetu přinutilo otevřít oči a posadit se. Usnula na té šíleně zdobené pohovce ve zkroucené poloze, proto teď zřejmě nemohla pořádně pohnout hlavou a krkem. Hlava jí třeštila jako by ji do ní někdo uhodil kladivem a nechal ho tam zabořené. V rozmazaném oparu viděla Moniku, jak otvírá dveře a pouští dovnitř nějakého muže.

Možná její přítel. Ale to Anetě nesedělo. K Monice si představovala dlouhovlasého neoholeného týpka s kytarou v ruce. Tenhle byl pěkně oblečený do kalhot a košile, vypadal umytě, upraveně a voněl. Anetu teď hodně mrzelo, že je rozcuchaná, líčení má pravděpodobně rozmazané a sedí jen v tričku a spodním prádle na pohovce. Musí vypadat strašně. To jen dokazuje, že Bůh neexistuje, pomyslela si.

"Tohle je můj brácha," usmála se Monika a do ruky jí vrazila hrnek s kávou. Nechápu, jak po takovém "mejdanu" může být už vzhůru a být plná energie, opakovala si v hlavně Aneta.

"Martin," podal jí ruku Moničin bratr. Aneta se jen zmohla na vykoktání svého jména. Rychle si přes nohy dala deku a hledala své kalhoty.

"Ukážu Ti koupelnu, aby ses mohla dát dokupy," táhla ji Monika z obýváku pryč zatímco si zapalovala cigaretu.

Když Aneta přišla zpět, už umytá, učesaná a oblečená, zaslechla, jak se o ní baví.

".......nemůžeš brát k sobě cizí lidi jen protože vypadají frustrovaně......přestože mohou působit, že jsou normální a...."

"Nejsem masový vrah ani zloděj, bydlím v tomhle domě několik let. Reference o mně najdeš o pár pater níž u bývalého přítele.......i když pravda, teď nebudou asi nejlepší," vpadla mu do řeči Aneta. Urazilo ji, že si o ní Martin myslí, že je podivín nebo zloděj nebo cokoliv jiného, co není. Dál si ho nevšímala a šla po sobě ustlat, spíše uklidit deku a narovnat polštáře.

"On to tak nemyslel, že?" Šťouchla ho do břicha Monika. "Jednou jsem si domu přitáhla bezdomovce a i když se nic nestalo, když nepočítám ty blechy, brácha je z toho na mrtvici ještě teď víš. Občas kvůli tomu ještě teď nespí. Myslím, že časem bude potřebovat odbornou pomoc."

"Moc vtipné. Aneto, omlouvám se, takhle jsem to nemyslel."

"No, dobře. Taky se omlouvám, že jsem tak vyjela, jsem trochu podrážděná," takhle můj nový život neměl vypadat, pomyslela si Aneta. Nahlas to však neřekla. Nechtěla to vzdát po pár dnech. "Musím si najít novou práci, mám sice dva měsíce čas, ale raději začnu hned.....nemáš tu prosím někde počítač?"

"Jasně, někde tu byl," začala se Monika prohrabovat kupou oblečení na židli.

"Jsi bez práce?" zajímal se Martin.

"Dala jsem výpověď, chci dělat něco co mě baví a naplňuje."

"A to je co?"

"To právě nevím."

"Tady to je, na" podala Monika Anetě již zapnutý notebook. "Neměl bys už jít? To kino večer platí?"

"Jasně, vyzvednu tě o půl sedmé a prosím Tě buď jednou nachystaná, ano?"

"Nebudu, ale můžeš doufat. Naděje ještě nikoho nezabila," s těmi slovy Monika vytlačila bratra ze dveří a zabouchla je. "Omlouvám se za něj, je to rozená rozumbrada, nažehlenec jak říkám, ale mám ho ráda," posadila se k Anetě na pohovku.

"To je v pořádku...nevypadáte jako sourozenci."

"Jednoho z nás museli vyměnit v porodnici, jinak si to nedokážu vysvětlit....tak co už si něco našla?"

"Bohužel dalšího Dextera nehledají." Obě se začaly smát. "Pokud nechci dělat svářeče, makléře nebo referenta čehokoliv, tak nevím....když já nevím, co by mě bavilo, to bude ten problém. Co vlastně děláš ty?"

"Servírku v cukrárně, ale je to jen dočasné, věnuju se herectví a mám kapelu, že Arture?" Mrkla na terárium, ve kterém se naštěstí nic nehýbalo. "Od malička jsem chtěla hrát, nevzdám se svého snu." Aneta vzdychla a zabořila se do polštáře. "Jenže já jako malá..... jsem chtěla být princeznou."



Pokračování příště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terkamatouskova terkamatouskova | Web | 20. února 2016 v 15:06 | Reagovat

ty jo to je dobry

2 slunecnyden slunecnyden | 25. února 2016 v 18:29 | Reagovat

Ano, hezké, dobře se to četlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama