Seznamte se s Arturem

6. ledna 2016 v 21:03 |  Nový život
Seděla na staré pohovce s květinovými vzory, zabořená do sytě žlutého polštáře a přemýšlela, jak se mohlo jen stát, že se ocitla právě tady. V bytě, který připomínal skladiště. V bytě, který byl doslova přeplácaný maličkostmi, zbytečnostmi. V bytě té potrhlé hipísačky Moniky. Rozhlédla se kolem sebe. Stěny polepené plakáty nejrůznějších kapel, herců a přehledů filmů, které hrály v kině nebo hrát budou. Všude spousta kytek - na televizi, vedle televize, na peřináči, na stole, pod stolem. Je to vůbec možné?! Říkala si Aneta. Terárium na barovém pultu, který odděloval obývací pokoj a kuchyň. Aneta doufala, že se uvnitř terária nachází křeček nebo jako nejhorší možnost morče.


Takhle si začátek nového života (jak tomu pracovně říkala) nepředstavovala. Už několik měsíců se necítila ve své kůži, jako by jí něco chybělo, byla nešťastná a pátrala po příčině. Způsob života, který vedla jí nevyhovoval. Chtělo to změnu. A tak ji udělala. Naklusala do práce a dala výpověď. Žádný úžasný pocit se nedostavil. Proč si vlastně myslela, že něco takového přijde? Jo aha, píšou to ve všech debilních knížkách a na internetu. Pak se o tu novinu podělila se svým přítelem, teď už bývalým přítelem. Následovala záplava otázek:

"Proč ses se mnou o tom neporadila? A co budeš dělat? Ty máš snad jinou práci? Nebo aspoň pracovní nabídku? Ne? To si děláš srandu? Tak ty jsi nešťastná? Že jsi nic neřekla."

Po otázkách, přišly výčitky, pak dohadování. Poté si zabalila menší cestovní tašku jen s... nejnutnějšími věcmi a odešla z bytu. Nevěděla sice, kam půjde, ale hodlala to vymyslet cestou někam. V přízemí u výtahu potkala Moniku. Zrovna si zapalovala cigaretu a čekala na přivolaný výtah.

"Tady bys neměla kouřit!" Napomenula ji Aneta. Proč se stará o ostatní, když má svých problémů dost? To se snad bude cítit lépe, když bude poučovat druhé?
"Za to ty by sis měla dát, nevypadáš dobře. Jsi v pohodě? Hele, zvu Tě k sobě na kafe nebo čaj, myslím, že stěhování počká..."

Aneta se na ní zkoumavě podívala.

"Neboj, nebudeš muset se mnou za to spát....v paneláku jde všechno slyšet, víš. Měli jste trochu Itálii, že?"
"Bezva," to mám radost, že naší hádku slyšeli i jiní, pomyslela si Aneta. Jít na čaj k téhle praštěné holce? Kdo jiný by pozval v podstatě cizího člověka k sobě domů jen tak? No, stejně nemám, kam jít, přesvědčila sama sebe a nastoupila do výtahu.

A teď sedí na té staré pohovce s květinovými vzory a přemýšlí, proč nešlo všechno podle jejich představ. Na druhou stranu má co chtěla, nový život, nový začátek. Bude jen na ní, jak se s tím popere.

"Myslím, že flaška vína bude lepší než čaj," objevila se Monika. "Dáš si?"
Aneta přikývla.
"Máš kde bydlet?"
"Vlastně ne."
"Můžeš tu zůstat, jak dlouho chceš," nabídla jí Monika a podala jí skleničku s nalitým vínem.
"Ale..."
"Máš kde bydlet?"
"Ne," opakovala potichu Aneta.
"Tak vidíš.....ale nebudeš mi zakazovat kouřit v bytě," usmála se. Lidem se má pomáhat, říkala si Monika. "Arture, nějakou dobu tady budeme mít hosta," poklepala Monika na terárium a Aneta zahlédla tvora s chlupatými nožkami. Sklípkan?

Ta holka je úplný cvok, honilo se hlavou Anetě.

Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama