Alice, Romana, Patricie - 4. část

2. prosince 2015 v 18:24 |  Alice, Patricie, Romana
XI. Alice

Seděla u svého stolu, popíjela zelený čaj a snažila se soustředit na práci, i když jí to zrovna nešlo. Po tom co omdlela, ji přenesli na pohovku a přivedli k vědomí. Přes doporučení jít domů, zůstala. Co by dělala doma? Jenom by o tom přemýšlela a stejně by na nic nepřišla. Nic nedávalo smysl. Mrtvý snoubenec jí psát nemohl. Někdo se musel dostat k jeho telefonu. Marně se snažila vzpomenout, kde ten telefon skončil. Naposled ho měl u sebe. V ten den co....nemohla to ani doříct. Myslet na to. Ještě se s tím zcela nevyrovnala.



"Takže ten nový mladý doktor se porval s Kalichem to je ten co tam je už od začátku a...." bla bla bla. Vůbec kolegyni neposlouchala. Žvanila o jednom ze svých přihlouplých seriálů. Tyhle telenovely, televizní seriály, je to jako mor nebo rakovina. Šíří se to mezi lidmi a většina jich podlehne. Co na tom vidí panebože.

"Ty mě vůbec neposloucháš," obvinili ji kolegyně.

"Ne, promiň," poprvé za celé roky, co ji neposlouchala, se přiznala. "Stalo se mi něco velmi velmi zvláštního," netušila, proč to vykládá největší drbně ve firmě. Ale musela to někomu říct. Musí vědět, zda blázní nebo má vše logické vysvětlení.

"Těsně před tím než jsem omdlela....omdlela jsem....omdlela jsem, protože jsem dostala zprávu od Radka....."

"Od tvého Radka?"

"Jo....od někoho kdo nežije, ale bylo to z jeho telefonu, z jeho čísla, to přeci není možné. Kdo by se dostal k jeho telefonu?"

"Ty ho nemáš doma? Nebo měla? Nevyhodila si ho s jeho věcmi? Někdo ho našel a ...promiň," odmlčela se, když viděla, jak to všechno Alici ještě bolí.

"Nemám jeho telefon, tehdy, když se to stalo, měl telefon u sebe, vím to, protože jsem mu volala a psala a on neodpověděl..........před tím než odešel jsme se hrozně pohádali kvůli Patricii, však víš...a pak když mi dali jeho věci, telefon tam asi nebyl, nevím...tenkrát mě nenapadlo o tom uvažovat...."

"Měla bys jít domů, vzít si volno a odpočinout si, vážně....pusť si telku a odreaguj se...."

"Máš pravdu," souhlasila Alice. Uložila si všechny soubory, vypnula počítač, naházela věci do kabelky a šla k autu. Doma byla za pár minut. Rychle zkontrolovala poštovní schránku a spěchala ke svému bytu. Na schodech se srazila se sousedkou. Když to nepotřebujete, potkáte tu osobu, kterou nesnášíte a to vám zrovna nepřidá.

"Promiň," omluvila se Alici.

"To nic," procedila skrz zuby a hnala se dál ke svému bytu. Kráva, kvůli ní se s Radkem pohádali, vlastně se kvůli ní hádali často ale ona může za to, že se pohádali v den, kdy ho viděla naposledy. Kdyby jen tušila, že to bude naposledy, nepustila by ho z bytu ven. Možná má ten telefon ona, napadlo náhle Alici. Co když její podezření bylo oprávněné? Co když Ti dva spolu opravdu něco měli a Radek po té hádce šel k ní a...vždycky jí sice tvrdil, že Patricie má přítele, ale ona ji nikdy s nikým neviděla, tak pokud to nebyl tajný agent nebo James Bond, tak to byl asi vážně Radek a celou dobu jí lhal. Takže šel k ní a pak jinam a mobil tam zapomněl? Dávalo to smysl nebo ne?

Zabouchla dveře, odhodila věci na zem a zamířila rovnou do koupelny, kde si dala napouštět vanu horkou vodou.

Proč je všechno tak zmatené. Svlékla se a vlezla si do napouštějící se vany. Zítra si vezme volno, rozhodla se. Potřebuje se pořádně vyspat, odpočinout si a přemýšlet. Vzpomenout si, jak to ten den bylo a dělat si poznámky, i o tom co bylo předtím. Na něco přeci musí přijít.

XII. Patricie

Patricie si musela dnes nadpracovat hodiny, o které přišla, když zaspala. To se jí vůbec nelíbilo. To že si musela odpracovat hodiny navíc, to bylo v pořádku, nelíbilo se jí to, že bude muset domů po tmě. Ona se přeci tmy bála. Ale jak vysvětlíte vedoucí, že máte panický strach ze tmy, a proto nemůžete pracovat déle. Tyto úvahy ji přivedl zpátky ke snu. V každém snu vystupoval ten muž, kterému nikdy neviděla do tváře, přestože se mu ve snu do tváře dívala, neviděla ji. Nikdy. Netušila, kdo to mohl být a proč se jí téměř každý večer zdá o něm. Byla si jistá, že se jedná o jednoho člověka, že v každém snu vystupuje stejný muž. A co ta podivná událost na závěr? Že by tu byly dny, kdy se tmy nebála? A proč vůbec přikládá váhu nějakým snům, přemítala. Vědci si původ snů vykládají přeci různě, třeba jsou to jen hovadiny. Její sny nedávají vůbec smysl přece. Spíš by se měla starat o to, jak se dostane bezpečně domů. Zeptá se kolegyně, zda by ji nesvezla ke vchodu, pak to rychle proběhne s baterkou, kterou pro takové případy nosila všude sebou. Doufala, že kolegyně nebude mít jiné plány a nebude jí vadit, že si trochu zajede, benzin ji samozřejmě zaplatí. Měla si vzít volno, když už zaspala. Ale v tom zmatku a spěchu jí tohle všechno vůbec nedošlo.

Opatrně došla k Pavle, nerada někoho obtěžovala.

"Pavli, prosím Tě můžeš mě hodit dnes domů až ke vchodu, víš....já," prosím prosím nenech mě se v tom plácat a odpověz, že ano, v duchu si říkala. Nechtělo se jí vysvětlovat, proč až ke vchodu.

"Jasně, dneska je to venku samý úchyl," mrkla na ni Pavla.

"Ale já tu musím dnes zůstat o 2 hodiny déle, však víš..."

"Nevadí, něco si dodělám a stejně chci jít v pátek dřív, takže se mi to hodí."

Když obě nasedly do auta, byla už tma. K autu šly společně, Patricie sice měla srdce v kalhotech, ale bála se o něco méně, když s ní někdo byl. Směšné, že? Jako malé dítě, posmívala se sama sobě. Když byla uvnitř auta, s úlevou si oddychla. Křečovitě se držela sedadla při pomyšlení, že ty dva metry od cesty ke vchodu bude muset jít bez baterky, pokud kolegyni rychle neodjede. Co by si o ní myslela? Nechtěla, aby se po firmě o ní roznášely drby.

"Halooooo! Jsi tady na Zemi?"

"Cože?"

"Stalo se něco? Jsi nějaká bledá..."

"Ne, ne,už chci být doma..."
"Neboj už tam budem," usmála se Pavla na ni.

A opravdu, za pár minut stály kousek od jejího vchodu, dva metry tak blízko a přitom tak daleko.

"Kolik Ti dlužím za benzin?"
"Ale to nestojí za řeč."
"Neblbni tak kolik?" Hledala v kabelce peněženku. Ale ne, nemůže ji najít. To se tu bude muset vracet. Nerada zůstávala někomu něco dlužná. "Zatraceně nemám peněženku, počkej tady, hned se vrátím," řekla Patricii než Pavla stačila protestovat. Nenápadně ale obezřetně se podívala z okýnka, zda neuvidí nějaký pro ni podezřelý pohyb, nic, může vyběhnout. Klíč už dávno měla nachystaný v pravé ruce. Vyběhla z auta, rychle ke vchodu, kde se při pohybu rozsvítilo světlo. Uff, fungovalo, ulevilo se ji, okamžitě strčila klíč do zámku, odemkla, rozsvítila světlo a pořádně si oddychla. Tyhle pohyby měla pečlivě nacvičené. Nikdy nešátrala dlouho v kabelce pro klíče, hned je měla nachystané, tak aby mohla ihned odemknout a nezdržovala se ve tmě. Schody brala po dvou, aby kolegyně nemusela čekat, v bytě si už samozřejmě nechala rozsvíceno.

Když se vracela za kolegyní, běžela a omylem vrazila do své sousedky.

"Promiň," špitla.

"To nic".

Slyšela Patricie za sebou. To jí překvapilo, nečekala, že na ni vůbec promluví. Už dlouho s Alicí chtěla mluvit, ale nevěděla, jak a navíc Alice chodila dost pozdě z práce a Patricie už v tuto dobu ven nechodila. Sice na cestě o dva patra níže, bylo světlo a v bytě Alice určitě taky. Ale nač riskovat, chlácholila se. Ale někde uvnitř se jí do toho nechtělo. Nevěděla jak začít, jen chtěla vědět, proč ji tak Alice nesnáší. Nechápala, co si udělaly. Ale matně si pamatovala, že kdysi dávno vždycky spolu prohodily pár slov, když se potkaly u schránek nebo v místním obchodě, zavtipkovaly a podobně. Ale od jisté doby se to změnilo a ona netušila proč. A netušila ani proč to chtěla vědět. Byla to jen sousedka, tak proč jí na tom tolik záleželo? Možná si to jen nepamatuje. Po tom co skončila v nemocnici se jí z hlavy vykouřilo asi víc věcí. Ale nic důležitého, doufala.

XIII. Romana

Obsah poštovní schránky ji vrátil do reality. S Erikem jí bylo sice krásně, ale musela se vrátit domů, zkontrolovat poštovní schránku a zařídit nezbytné věci. A samozřejmě jít do práce. Takže se rozloučili, aniž by se domluvili, jak to bude dál. To nebylo sice ideální, ale pro zatím neměla jiné řešení a byla ráda, že se Erik na řešení neptal.

Ve schránce byly dva dopisy. Takže jedna práce a jedna porada, pomyslela si. Doma dopisy odhodila na stůl a nejdřív si uvařila čaj a udělala večeři, jen chleba se sýrem. Neměla na jídlo chuť, ale měla hlad a to se musela najíst. Jinak by jí bylo špatně. Když v kuchyni snědla večeři, přesunula se s čajem do obýváku. Pohodlně se usadila do křesla a se vzdychnutím otevřela první obálku. Povinná pozvánka na poradu. Bez zájmu ji dala bokem. Otevřela druhou. To byla práce, jak předpokládala. Má na to 14 dnů, fotky, videa a podrobné informace si má vyzvednout. Do dvou týdnů bude muset vymyslet, jak to udělat. Ale to bude řešit, až se dostane k podrobným informacím. Teď se jí do toho nechtělo. Ale měla by už na tom pracovat. Povzdychla si. Nejdřív se podívá co je v televizi. Zprávy, další zprávy, dokument o čemsi, celebrity news. Než to zase rychle vypnula, zaslechla něco o cenách a nějaké super slavné Tereze. Do pytle, koho to zajímá, kraviny, pomyslela si a dala se do práce. Zapnula počítač, přihlásila se na sociální síť a snadno našla osobu, kterou potřebovala. Pak ještě její jméno vyhledala na internetu - seznamky, fotky, klasika. Pročítala si informace a při tom si zapisovala podle ní důležité informace. Všechno pročíst nemohla, to by nestihla za rok, natož za 14 dnů. Pevně věřila, že nevynechala nic důležitého. Za pár hodin měla 5 stran popsaných poznámkami a neměla náladu dál cokoliv studovat. Byla však spokojená s odvedenou prací. Ty informace, co na ní čekají, už ani nebude potřebovat, usmála se. Ale přesto si pro ně zajde, stejně je ta porada. Vezme si tedy volno. Dovolenou nebude v létě potřebovat. S kým by jela? S Erikem? Do té doby s ní mluvit nebude. Náhle posmutněla a cítila nepříjemný tlak na hrudi. Musí toho promyslet mnohem víc než zneškodnění další příšery. Ale dnes ne, jako vždy to odložila na zítra, na jindy, na neurčito. Prstem u nohy vypnula počítač, přikryla se dekou a usnula. Dnes spát v ložnici sama nechtěla.

XIV. Lenka

Když zjistila, že Aleš něco málo pil, myslela si, že hůř už být nemůže. To ještě nevěděla, že se na slavnostním večeru při předávání cen nebude usmívat, nebude sdílný, nebude odpovídat novinářům apod. Nejenže ho roztrhne Tereza, ale Karel ten bude šílet. Doufala, že jim nebude předčítat smlouvu jako minule. Karel, Tereza, Aleš i Lenka mlčeli celou cestu zpět na hotel. Zbytek týmů byl pro dnešek rozpuštěn - asistenti, kadeřníci, stylisti, kosmetičky a bůh ví kdo ještě mohli jít domů a věnovat se svým obyčejným a šťastným životům. Ale to ví jen oni a my. Ostatní, co nejsou účastníci přímého dění tohoto blázince, vůbec nic netuší. A nakonec je to tak dobře. Můžou si dál myslet, jak úžasné to musí být, můžou o tom snít a my na tom budeme vydělávat a já budu mít dobře placenou práci, říkala si v duchu Lenka. Pokud Aleš všechno nezkazí. Chce s ní mluvit, ohledně té dívky. Několikrát za večer jí to pošeptal do ucha. Lenka z toho větřila veliký průšvih, ale pomoc mu už slíbila.

"Je zcela zřejmé, že si o dnešním večeru musíme promluvit," začal Karel, když dorazili na pokoj a usadili se v obývacím pokoji. "Lenko, zapisuj poznámky."

Lenka vytáhla notes, tužku a kývla na Karla jako znamení, že je připravena. Večer to bude muset ještě přepsat do počítače.

"Aleši, málo ses usmíval, respektive ses vůbec neusmíval. A to se aspoň občas nemůžeš otočit na fanoušky, vyfotit se s nimi a dát jim autogram? Vem si příklad z Terezy..." Takhle Karel pokračoval ještě 2 hodiny, měl i připravené videa na podrobné prostudování a na samostudium pro Aleše. Ten ho však neposlouchal. Vzpomínal na Patricii a přemýšlel, kdy se k ní dostat, jak se jí připomenout. Proč si ho vlastně vůbec nepamatuje? Lenka si všimla, že Aleš je myšlenkami úplně jinde. Tušila na koho myslí, i když o ní nic nevěděla. Ani neměla ponětí, kdy se Aleš stihli v tak nabitém programu vypařit a být s ní. Je fakt, že vždycky nabitý není, ale že by se s někým stýkal a nikdo ho nevyfotil, nebylo to v bulváru? To musel být velmi opatrný. Nebo s ní nebyl tak dlouho, aby to stihl někdo zaznamenat.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. prosince 2015 v 22:58 | Reagovat

Mrtvý snoubenec a handrkování o benzín? Zní zajímavě.:)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | 4. prosince 2015 v 9:11 | Reagovat

Pokud je už tohle zajímavé, tak to si počkej na to, co přijde :-)

A teď trochu vážněji: moc děkuji za reakci!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama