Jak jsem málem potkala Johna Lennona

26. listopadu 2015 v 22:11 |  Svět, do kterého jsem se narodila, už neexistuje
Stalo se to před několika týdny a byl to zcela obyčejný den. Pršelo tak, že jsem neviděla na cestu a myslím, že jsem se na chvíli objevila i v protisměru. Jela jsem do obchodu, koupit si jeden jogurt, jeden rohlík a cukr, nic zvláštního. Už když jsem přijížděla na parkoviště, které bývá obvykle poloprázdné, divila jsem se, že je přeplněné auty a musím hledat místo na parkování.



"Tady asi dnes dělá nějakou promo akci nějaká mně neznámá celebrita," říkala jsem si při vytahování klíčků ze zapalování. Když jsem se blížila k supermarketu, všimla jsem si hloučku lidí s nákupními košíky, jak se tlačí u vstupních dveří. Někteří zarytě stáli na svém místě s cílem neuhnout ani o píď, jiní košíkem šťouchali do lidí, co netrpělivě postávali před nimi, další pořvávali na jiné, ať se posunou, starší se snažili prodrat berlemi nebo křiváky.

"Tady musí být minimálně John Lennon! On fakt žije! Lidi, co tomu věřili, měli pravdu."

Než jsem došla ke vchodu, dveře obchodu se otevřely (naštěstí). Přiznám se, že jsem taky malinko přidala do kroku, protože prošvihnout Johna Lennona by byla katastrofa! Svůj idol jsem přece nemohla zmeškat! Protože jsem nevěděla, kde přesně ho najdu, následovala jsem rozvášněný dav. Cestou jsem popadla jeden jogurt a jeden rohlík (cukr vezmu cestou k pokladně, plánovala jsem). Srdce mi divoce bušilo. Do hlavy se mi nalila krev. Byla jsem rudá, nemohla jsem dýchat. Konečně se dav zastavil. "Uvidím ho, uvidím! Potkám se s Johnem Lennonem," honilo se mi hlavou.

A najednou to bylo tady!
Žádný John Lennon, ale ale akční cena kuřat, oblečení a čokolád. Neustále do mě někdo vrážel a odstrkoval mě od něčeho, co mě vůbec nezajímalo. Cítila jsem se podvedená. Smutně jsem zamířila k pokladnám. Jak jsem se tak se sklopenou hlavou ploužila, asi šedesátiletá paní do mě prudce strčila a zeptala se:
"Co tam dneska mají?"
Aniž by čekala na odpověď, loktem si uvolnila cestu k akčnímu zboží, jenže zakopla o paletu a aby se zachránila před pádem, chytla se jediné věci, která byla poblíž - mých dlouhých vlasů svázaných do culíku. Zařvala jsem bolestí. Nebojte, nezpůsobilo to rozruch jako kdyby tam byl opravdový Lennon, nikdo si toho ani nevšiml.

Svět, do kterého jsem se narodila, už neexistuje. Když jsem jako malá chodila s lístkem na nákup, netlačil se na mě dav rozbouřených lidí.

Jo a cukr byl v akci, takže už tam žádný nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama