Alice, Romana, Patricie - 3. část

29. listopadu 2015 v 16:30 |  Alice, Patricie, Romana
VII. Alice

Zase ten pocit marnosti, nechutenství, bolesti žaludku, když viděla tu známou budovu. Práce. Její práce. Její trhlá věčně nešťastná kolegyně. Přitom ona sama by její problémy vyřešila hned. Rozvedla by se. Dle ní manžel její kolegyně byl buran, budižkničemu a debil. Je snadnější řešit cizí problémy než ty svoje, pomyslela si. Přemýšlela, co za hloupý seriál běžel včera, co zas bude muset poslouchat. Bylo to něco o doktorech? Nebo nějaká zahraniční cizokrajná telenovela? A proč na to někdo kouká? A proč se vůbec v dnešní době ještě někdo dívá na televizi? V době tolika možností nemusí. A přesto se lidi dívají a snad i víc na všechny ty blbosti.


"No kde seš?!? Zeptala se jí kolegyně místo pozdravu.

"Však ještě není osm," mrkla na hodinky. A pracovala do noci, tak i kdyby přišla v devět. Tolik jí zase neplatí, vlastně jí platí moc málo. Což jí připomnělo, že si má zajít říct o zvýšení platu.

"No ale obvykle přijdeš před půl osmou a šéf svolal na 8 poradu, tak rychle, ať si stihneme uvařit čaj."

Docela dobrý nápad, ovocný čaj bude lepší než káva a venku už je docela zima a to ještě není ani listopad. To by jí zajímalo co ten mumlal zase potřebuje řešit. Asi mu graf ukázal, že se tento měsíc prodává méně než v minulém roce. Položila kabelku na židli, vzala si blok, tužku, hrnek a zamířila k zasedací místnosti, která byla hned vedle kuchyňky. Posadila se vedle kolegyně. Všichni už byli přítomni až na šéfa, nikdo nemluvil, všichni měli bloky a tužky nebo pera. Asi za 3 minuty přišel šéf a bez úvodu nebo snad pozdravu začal:
"Srovnával jsem si letošní prodeje za daný měsíc s loňským rokem a zjistil jsem, že letos prodáváme méně. Jistě se ptáte, proč jsem kromě prodejců, zavolal také děvčata z marketingového oddělení...." podíval se na Alici. Alice se ale na něj nedívala, ani ho neposlouchala. Čmárala si obrázky do bloku a tvářila se při tom zamyšleně, trochu zamračeně, aby bylo vidět, jak ji pokles prodeje trápí. Myšlenkami byla u včerejšího večera. Nebyla si jistá, zda je blázen nebo začíná být nebo byla většina věcí jen sen. A jak si to má všechno vysvětlit? Měla by si najít muže, založit rodinu a nemít čas na kraviny. Pak by si při tom shonu nevšimla ani bolesti hlavy. Měla by víc odpočívat. Dnes půjde dřív z práce, nakoupí si dobré jídlo, vyhřeje se ve vaně a vleze si do postele s dobrou knížkou. To jí prospěje. Bude to tak dělat obden, bolest hlavy a ty nesmysly určitě zmizí. Ucítila zavibrovat telefon. SMS. Nenápadně si ji přečetla.

Včera to bylo krásné. Miluji Tě. Radek

Pocítila nevolnost, zatočila se jí hlava. To přece není možné. To si z ní někdo vystřelil. Ale kdo by mohl být tak neohleduplný a kdo cizí by měl její číslo? Číslo nedává na počkání. Rychle se podívala, co to je za číslo. Bylo uložené. Bylo tam jméno. Jeho jméno. To přece ale není možné! Má uloženého pravého Radka, ne nějakého falešného.

Zbledla.

"Je Vám dobře? Stalo se něco? Chápu, že Vás pokles prodeje trápí, je to důležité, ale..."

Dál nic Alice neslyšela. Omdlela a sesunula se ze židle.

VIII. Patricie

Měla namířeno do knihovny, na internet. S internetem samozřejmě uměla pracovat. Byla přece dítě moderní doby. Jen ho nepoužívala. Nejdřív ji napadlo jít na internet k sestře, ale to by složitě musela vysvětlovat proč a to se jí nechtělo. Kdyby řekla pravdu, pravděpodobně by ji nevěřila, kdyby si něco vymyslela, tak by to na ní poznala. Takže knihovna byla jasná volba.

Zaplatila si hodinu a dala se do brouzdání. Do vyhledávače si napsala jméno Aleš Warta. Fotky, životopisy, bulvár, hodně bulváru. Zběžně prohlédla životopisy. To aby zjistila, jestli jí lhal i v tomhle. Nelhal. Bod pro něj. Pak si prohlédla fotky. Už nebude mít mindráky, když uvidí celebritu na obálce časopisu, ušklíbla se. To je zajímavé, co se vše dá dnes upravit, vyretušovat. Nakonec se pustila do bulváru. Bylo toho mnoho, nepřeberná spousta. Píšou o něm snad každý den. Jsou mu na stopě na každém kroku. Teď už chápe, proč se vídali tak pozdě nebo brzo ráno a na takových zapadlých místech a proto měl vždy kšiltovku a ona si říkala, že kšiltka je dávno z módy. A pak že je to kvůli práci, že pracuje dlouho hned od rána, že kšiltku má kvůli šéfovi, který ji má rád. Přišlo jí to jako vlezdoprdelkování, ale co, práci každý dnes potřebuje. Mohla být tak naivní? Mohlo jí to vše uniknou? Internet nemá, na bulvár v televizi se nedívá, tento typ časopisu nekupuje. Tak jí dobře. Teď vypadá jako idiot. Chvíli po té, co jí to sdělil, odešel. Vlastně neví, proč jí to řekl. Asi si myslel, že mu hned dá po třetí schůzce. Ale to se přepočítal. Ona taková zdaleka není. A možná když tušil, že s ním do postele jen tak neskočí, vyšel s pravdou ven a myslel si, že celebritě hned dá. Ha, ale to se taky přepočítal! Znovu se ušklíbla. Ten večer jí ještě psal sms na dobrou noc. Neodpověděla mu. Začala být paranoidní - myslela si, že když mu třeba odepíše, zatroubí pod vchodem auta a zjistí, že je v reality show - "Celebrity napálí obyčejné lidi" nebo něco takového. Věděla, že je to kravina. Ale nemohla si pomoct. Teď se cítila jako by byla na očích a při tom moc dobře věděla, že pokud někoho sledují tak ne ji ale jeho. Byla to škoda. Docela se jí líbil. Teď jí přišlo nemyslitelné v tom pokračovat.

Vzdychla. Když je vám 14 tak byste chtěl chodit s celebritou, pak dospějete, čistě náhodou se do takové situace dostanete a najednou nemáte zájem, protože vám to přijde moc komplikované, neuvěřitelné, nenormální a vy byste raději chtěla obyčejného kluka.

Začetla se do dalšího článku. Nadpis zněl: Aleš Warta a krásná Tereza Karková se rozešli. Může za to jejich nabitý program nebo aféra na předávání cen Tylko?

Neznala žádnou Terezu Karkovou, ale dočetla se, že to je jeho herecká kolegyně. A byla moc krásná a štíhlá. Teda to retušování a kadeřníci a stylisti ji udělali krásnou, doufala. Chodili spolu 3 roky a rozchod údajně oba těžce nesli. O žádném těžkém rozchodu se mi nikdy nezmínil. Rozešli se před rokem Zmínit se mohl, cítila, že je zase naštvaná. Naštvaná, že je populární, slavný, že jí nic o tom neřekl, dokonce ani o jeho bývalé přítelkyni. Nemůže mu to zazlívat. Ona taky nemluvila o svých bývalých milencích. Ono se to ani na prvních schůzkách nehodí. Stejně byla naštvaná. Už to dál nechtěla číst. Zvedla se, zaplatila za internet a namířila si to domů.

Bylo to jako z romantického filmu. Cestou domů jí ta zlost trochu přešla a když se blížila ke vchodu, všimla si ho. Stál tam. Za bílého den. Ale s kšiltovkou. Ale ať si nemyslí, jen tak mu to neodpustí.

"Ahoj...neodepsala si, měl jsem o tebe strach....." vytáhl za zády schovanou růži. Žlutou. Moc pěknou. Usmál se. Úsměv ne, vzdychla, to ji vždycky dostane, má pěkný úsměv. Smutně se zatvářil.
Patricie se rozesmála.
"To není fér, to Tě určitě učili na konzervatoři...."
Vytáhla klíče z kabelky a otevřela dveře do vchodu.
"Tak pojď dál," pobídla ho. Rozveselil se, objal ji a pevně přitiskl k sobě. Neodtáhla se. Chvíli tak stáli a pak ho Patricie chytila za ruku a vedla k sobě nahoru.
"Nerozsvítíš? Je tu dost tma"
"Tmy se nebojím. Ty snad jo?" Smála se.

Probudila se. Bylo světlo. Nějak moc světla. Zkontrolovala čas. Do háje, 8:11. Zaspala jsem, kruci. Vyskočila z postele a běžela do koupelny.
"Já se tmy nebála?" zašeptala, když si uvědomila, co se jí zdálo. A proč si myslím, že to není sen?

IX. Romana

Ležela na posteli, koukala do stropu a přemýšlela. O všem a o ničem. Nechtělo se jí vstávat. Byla z toho všeho utahaná. Ale aspoň se jí zdálo o Erikovi. Jenže jí to už nestačilo. Chtěla, aby byli zase spolu, aby to bylo jako dřív, aby zase spolu bydleli. Nevěděla, jak to udělat, jak to všechno skloubit. Říct to? Věřil by jí? Hrozně se bála, že by jí to neuvěřil, že by si myslel, že je blázen. Vždycky si myslela, že mezi partnery by měla být naprostá upřímnost,vztekala se u filmů a knížek, kdy si milenci tajili kde co a ona nechápala proč.

Do práce dnes nešla. Hned ráno tam volala, že jí je špatně a nepřijde. Stejně ji nebavila, dělala ji, protože byla jen na ranní směny a ona v noci potřebovala často pracovat. Hledala si nové místo, ale pak se stala ta záležitost a tohle místo jí začalo vyhovovat. Byla sekretářka. Starala se o poštu, návštěvy, pomáhala při najímaní lidí atd., nuda, vyhlídka povýšení žádná, peníze na přežití, ale to je jedno. Tohle jí teď nezajímalo. Zajímal ji Erik. Už od rána na něj myslela, vlastně od včera, od té doby, co odešel.

Náhle odhodila peřinu, vstala z postele a šla se osprchovat. Pak si vyfénovala vlasy, vyčistila si zuby a po dlouhé době se namalovala. Měla by se malovat častěji, napadlo ji při pohledu do zrcadla. Venku zase pršelo. Tenhle podzim je propršený. Nesnášela déšť. Oblékla si černé kalhoty s červeným tenkým páskem, bílý rolák a černou vestu s červeným vzorem. Chtěla se líbit.

Věděla, kam se přestěhoval. Doufala, že bude doma, ale nebyla si jistá, jestli bude. Erik pracoval ve skladu jedné fabriky na třísměnný provoz. Netušila, jestli má zrovna raní, noční nebo odpolední nebo volno. Nebo má už holku? Ale to by za ní nechodil. Jedno však nevylučovalo druhé. Měl by být doma, pokud ho tam nenajde, nepočká na něj, na to neměla dost odvahy.

Spěchala k autobusové zastávce. Autobusem číslo 4 dojede k supermarketu a od toho je to už jen 5 minut. Měl zpoždění, jako obvykle. Objíždí celé město, tak to vždycky nabere zpoždění.

Celou cestu si představovala, jaké to bude. Samozřejmě všechny alternativy měly šťastný konec. Díky tomu jí to rychle uteklo. Nezbavilo ji to ale nervozity. Konečně došla k domu, kde měl pronajatý byt. Zazvonila. Nic. Zazvonila po chvilce znovu. Zase nic. Přemýšlela, co teď. Má počkat? Ne, to asi ne.

"Chcete jít dovnitř?" Zeptala se jí asi 60tiletá žena. V tom zadumání si jí ani nevšimla. Beze slova přikývla. Nevěděla, ve kterém patře bydlí, podle zvonku u vchodových dveří to nepoznala, tak chodila od dveří ke dveřím a četla si jmenovky. Bydlel ve třetím patře. Zaklepala, zazvonila, i když jí už bylo jasné, že tam není. Pocítila zklamání. Když už se člověk k něčem odhodlá, nedopadne to, je v podstatě zbytečné se snažit. Otočila se a dala se po schodech dolů, zpátky domů.

"Romano, co tady....." byl překvapen, přímo ohromen. Romano jí říkal zřídka.

Usmála se a objala ho. Měla takovou radost, že ho zastihla. Nejspíš se vracel z noční, vypadal na to a v ruce měl tašku s nákupem. I přesto mu to slušelo. Hlavně po ránu. Když spolu bydleli, často se probudila dřív než on, sledovala ho a čekala, až se probudí, protože v tu chvíli byl nejroztomilejší a nejkrásnější.

Pozval ji dál. Byt byl klasický dva plus jedna, malá chodbička, po pravé straně toaleta a koupelna, kuchyň, obývák a ložnice. Stáli v kuchyni. Zatímco si prohlížela kuchyň, Erik vybaloval a uklízel nákup.

"Dáš si čaj nebo?.....sluší Ti to...." Položila mu prst na ústa. Pohladila ho po vlasech. Milovala jeho tmavě hnědé krátce střižené vlasy, ráda se v nich prohrabovala.

"Tolik Tě miluji," zašeptala mu do ucha a políbila ho. Nebránil se a přitiskl jí k sobě. Líbali se, nejdřív opatrně, něžně, pak vášnivěji, prudčeji, jako by to mělo být naposledy, jako by ta chvíle měla každou chvíli skončit. Skoro by zapomněla, jaké to je. Nechtěla, aby tento okamžik skončil, chtěla ho mít stále u sebe. Nepřemýšlela o tom, co bude po tom.

Pomilovali se. Nejprve na kuchyňském stole, pak v ložnici. Erik se omluvil z práce a nešel na noční. Romana tušila, že zítra ráno zavolá do práce a řekne, že se jí ještě přitížilo, asi chřipka. Strávili celý den v posteli, jedli, milovali se, smáli se, povídali si, občas si zdřímli.

Romana ležela na břiše, podřimovala, zatímco ji Erik hladil něžně po zádech. Bylo jí po dlouhé době dobře, cítila se konečně ve své kůži, spokojená. Ale pořád se jí do hlavy kradla myšlenka na to, co bude po tom. Co bude za hodinu až se jí zeptá, co teď bude. A co bude za pár dní? A jak to udělá? Musí být přece způsob, jak to zařídit. Po tváři ji začaly téct slzy. Erik si toho po chvíli všiml.

"Co se děje? To jsem byl tak špatný?" Zavtipkoval. Romana se posadila a zakroutila hlavou. Odhrnul jí vlasy a pohladil po vlasech.

"Často Ti nerozumím."

X. Lenka

"Terezo, je to tam. Včera Vás s Alešem vyfotili a už se o vás píše zase jako o páru. Tím odvedeme pozornost od toho Vašeho výstupu s novináři," prohodila Lenka zatímco balila střevíce Terezy, které přesně ladily s její večerní róbou. Chtěla, aby to Terezu potěšilo, což se však nestalo.
"Nemusíš mi to pořád připomínat. Stalo se. Ale fanoušci mě milují, i Aleše, většina je na mé straně. Dnes se tam ukážeme jako šťastný páreček a na ten výstup se zapomene. Tak bych Ti byla vděčná, kdybys o tom pořád nemluvila...ukaž mi ten článek," vytrhla se kadeřnici a spěchala k laptopu. Kráva, pomyslela si Lenka. Ještě že jí tahle práce tolik sype. Rychle překontrolovala, zda má všechno - střevíce, tenisky do auta (Tereza si boty k šatům oblékala zásadně až před vystoupením z limuzíny a obvykle je sundala hned po nasednutí do auta při zpáteční cestě do hotelu), kosmetickou tašku s všelijakými přípravky ať už pleťovými nebo vlasovými, kdyby bylo třeba opravit make-up....z přemýšlení ji vytrhla zase Tereza.
"Kde je ten Aleš, ježíšmárjá, jestli ho novináři uvidí potulovat se před hotelem takhle na poslední chvíli před udílením teenagerovských cen, udělají z toho aféru o hádce před udílením atd atd. Sežeňte ho," rozječela se.

Zase začala být hysterická. Lenka okamžitě přestala s kontrolováním věcí a vytočila Alešovo číslo. Kadeřnice se dala zase do práce, kosmetička si už chystala své přípravky, dalších pět lidí buď telefonovalo, cosi domlouvalo nebo lítalo případně bylo připraveno lítat dle Tereziných rozkazů. Aleš to nebral, jak jinak. Vůbec jim to neklapalo, nechápala, proč se k sobě vraceli. Teda věděla, tušila, proč, ale stejně tomu nerozuměla. Tereza byla k nesnesení, nafoukaná hvězdička, co se proslavila hloupým filmem. Ale dneska chtějí všichni vidět hloupé filmy, na hluboké myšlenky v téhle době nikdo není zvědavý. A ne, nemluví z ní závist. Moc dobře si pamatovala, jaká Tereza byla než se stala tak populární. Teď je z ní prostě kráva. Naštěstí pro Terezu to její fanoušci v nejmenší netuší. Všichni včetně Lenky jí budují pověst skromné, vtipné, krásné dívky, která prožívá krásnou kariéru, krásný vztah. O tomhle mladé holky sní, o tomhle chtějí číst a tomu chtějí věřit. Co na tom, že ji Aleš nemiluje, jak se Lence podařilo vypozorovat, má nějakou jinou. Nevěděla koho, ale byla si tím naprosto jistá. Nechala si to však pro sebe. Kdyby na to Tereza přišla, bylo by z toho haló jako minule. Je zvláštní, jak si občas veřejnost myslí, že Aleš je ten občas nafoukaný a jen díky Tereze je z něj milejší člověk k fanouškům a podobné nesmysly. Bylo to zcela naopak.

"No táááááááááááááááááááááák," hystericky křičela Tereza.
"Hlavně klid, posaďte se, uklidněte se a nechte se nalíčit. Já se zatím po něm podívám, beztak si jen odskočil podívat se po hotelu," snažila se ji Lenka uklidnit a vydala se Aleše hledat. Netušila kde, ale bylo jí to jedno. Cokoliv bylo lepší než sdílet jeden pokoj s Terezou. Upřímně teď litovala tu kosmetičku.
"Ale pospěš si, za chvíli musíme vyrazit," křičela za ní Tereza.

Ona to asi neví, pomyslela si Lenka a opakovala si cifru, kterou dostane na výplatu. Kdysi dávno chtěla být taky velkou slavnou filmovou hvězdou. Takhle nějak se dostala k tomu, co teď dělá. Stará se o takové nány. Ale co. Možná je lepší, že se z ní taková slepice nestala. Za to se ze mě stává zahořklá baba, s úžasem na sebe hleděla do zrcadla, které bylo napravo od výtahu.

Konečně přijel, s cinknutím se dveře otevřely a z nich k jejímu úžasu vyšel Aleš. Tak tomu říkám náhoda, povzdechla si. Doufala, že se zdrží a vyhne se jámy lvové na delší dobu.

"No kde jsi, Tereza je jako šílená," chytila ho za paži a táhla k jeho apartmánu. Byl rozdíl jednat s ním a s Terezou. Tereze musela vykat, přestože se o ní starala už několik let, Alešovi mohla tykat hned po pár týdnech, byl daleko upřímnější a vřelejší, ale doslova kašlal na všechny premiéry, udílení cen, styku s novináři, bylo těžké ho donutit si vzít to správné oblečení na správnou akci, už teď věděla, že ho bude muset přemlouvat, aby si vzal pořádný smoking, velice drahý, značkový, pečlivě vybraný jejich týmem se schválením Terezy, na Alešovém schválení vůbec nezáleželo. Stačil, aby přišel, oblékl ho, padl mu, usmíval se, tiskl se k Tereze a tvářil se, že ji miluje. Přesto ho měla ráda. Po té, co se dal dohromady s Terezou, začala se starat i o něj. Jednak protože ti dva spolu natáčeli filmy, jednak proto, že spolu začali bydlet, takže se týmy spojily. A Lenka se s ním sblížila. Jednou se spolu vyspali, po tom, co toho spolu dost vypili. Bylo to jednou a naposled. Domluvili se, že na to zapomenou a budou spíše kamarádi. Lenka nechtěla o tak dobře placenou práci přijít. Nikomu o tom neřekli a kupodivu se to nikdo nedověděl.
"Panebože ty jsi pil......to mi děláš naschvál, že... na... rychle tady máš, dej si žvýkačku," prohrabovala se kabelkou a hledala žvýkačky.
"Promiň....tak co zas má ta naše hvězda...." vzdychl.
"Je nasraná, že tam ještě nejsi, rychle se osprchuješ, oblékneš do smokingu a bez řečí, fakt nemám na to dnes náladu, Tereza je v příšerném rozpoložení, nepotěšil ji ani článek na celebritysvami.com, že jste zase spolu.....jo a oholíš se a...no co je?" Zarazila se.
"Potřebuji tvou pomoc," zašeptal.
"Promiň ale půjčit na dům jsem si chtěla já od tebe," zavtipkovala. Usmál se, chytl ji za paži a táhl zase zpátky k výtahu.
"Ale no tak, no tak, to nejde..."
"Psssssst," nedal se odbýt, přivolal výtah a nechal ho vyjet až do nejvyššího patra, kde byly dveře na střechu. Jestli nás tady někdo uvidí, vymyslí z toho nějaký tajný poměr, napadlo Lenku a už viděla ty titulky. Za pár minut byly na střeše. Aleš si sedl na okraj, vytáhl balíček cigaret a nabídl i Lence.
"Chtěla jsem přestat," vzala si jednu, vytáhla zapalovač a připálila nejdřív sobě a pak jemu. "Tak co je," pobídla ho a neustále se rozhlížela, jestli tu neuvidí fotoaparát nebo kameru. Už je paranoidní, je třeba se s tím smířit.
"S někým chodím."
"Jo s pěknou krávou."
"Ale ne, mám holku, dívku, obyčejnou, normální, je...skvělá..."
"Páni ty jsi...asi zamilovaný....."
"Nevypadáš překvapeně."
"Vím, že někoho máš, poznala jsem to. Neboj Tereza si toho nevšimla, jak by mohla, když se stará jen o sebe."
"Ale má to háček..."
"Jistě máš chodit s Terezou, tohle Ti nepovolí," potáhla si z cigarety a zadívala se do dálky.
"To taky....ale ještě něco....ona si mě nepamatuje," zahodil cigaretu. Lenka na něj vykulila oči.
"To měla jako nehodu, praštila se do hlavy a neví, kdo je?"
"To zrovna ne, je to komplikovanější, jde asi o to, že..."
Lence zazvonil telefon. Displej ukazoval, že je to Tereza, jak jinak. Zvedla to.
"Čau tady Pavel, prosím Tě kde jsi? Našla si ho? Hlásím červený kód." Aniž by čekal na odpověď, položil telefon. Červený kód, to znamená, že je rudá vzteky. Proto volal Pavel z jejího telefonu. Protože když je Tereza rudá vzteky, následně provádí dechová cvičení, aby se uklidnila. Nemůže se přeci před fanoušky ukázat červená jako rajče.
"Musíme se vrátit, hned," zahodila cigaretu a táhla Aleše zpět ke dveřím. Aleš se nadechl, aby se jí zeptal, zda mu pomůže, nedovolila mu položit otázku.
"Pomůžu Ti s čímkoliv budeš chtít, slibuji. Ale teď se prosím Tě hoď do gala, pak to proberem, ano?"
"Jsi nejlepší," dal ji pusu na tvář a rozběhl se k výtahu. Spíš blbá, pomyslela si Lenka. Slibovat něco a nevědět, o co jde.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Usher Usher | Web | 30. listopadu 2015 v 11:04 | Reagovat

Mě osobně ten film bavil... Většinu příběhu prozradil trailer, v tom s tebou souhlasím. Jsou tam i hluchá a nudná místa, ale i tak se mi ten film strašně líbil. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama