Alice, Romana, Patricie - 1. část

23. listopadu 2015 v 9:56 |  Alice, Patricie, Romana
I. Alice

Lepší a horší dny. Neví, proč některé jsou lepší a jiné horší. Prostě to tak je. Například dnes to vypadalo
na jeden z těch lepších, ale pak na cestě do práce (těsně před odbočkou z hlavní silnice a těsně před tím, než se na chvíli ocitla v protisměru) si vzpomněla na svého dědečka, který už několik, vlastně mnoho let nežije. Rozesmutnilo ji to. I po tolika letech. Najednou jí přišlo, že ji to bolí víc než tehdy. Což přece není možné. Nebo ano? Ale vždyť se říká, že čas vše zahojí. A proč se to vlastně říká? Je to pravda? A proč si zrovna teď kladu takové otázky, přemítala.


V rádiu spustila její oblíbená píseň. A tak si ho popustila na plné pecky a překročila povolenou rychlost. Zase. Snad tu dneska neměřili, napadlo ji. Ale ve skutečnosti jí to bylo jedno. Už dlouho dobu jí něco trápilo, zžíralo postupně zevnitř, ale nevěděla, co to je. Nemohla si vzpomenout. Něco se jí snažilo vydrat na povrch. Už už to má na jazyku, už několik měsíců, ale stále na to nemůže přijít.

Zaparkovala a s povzdechnutím vyrazila do práce. Když viděla tu starou růžovou budovu z konce 19. století, rozbolel jí žaludek. Dnes to je více než horší pomyslela si. Je to ten den, kdy vám vadí jakýkoliv zvuk. Např. Jí vadilo, když uslyšela zvuk kola za sebou, neví, proč. Asi trauma z dětství, kdy jí "přejelo" kolo a udělalo nehezký pruh na její nové jasně žluté sukně. Musela se jít převléct, a proto přišla pozdě do školy, a proto musela vysvětlovat před celou třídou důvody svého zpoždění. Zvuk bzučáku, který vás pustí do vašeho zaměstnání. Hlasy. Hlasy všech kolegů - milých, protivných, vlezdoprdélků, flákačů, poctivců, hlas šéfa (kterému pracovně říkáme debil)...

Rozbolela ji hlava. Zase. V poslední dobou jí často bolí hlava. Je to tím, že je venku vedro k zalknutí a ona málo pije. Skoro nepije. Nalívá se kávou, která ji ještě více dehydratuje. Je vyschlá jako scvrklá švestka. Bude mít z toho patrně hemeroidy, špatné ledviny, suchou pleť. Tak jako z cigarety jí vypadají zuby do 5 let nebo umře na rakovinu čehokoliv (ale tu rakovinu spíš dostane ze stresu než z cigaret). A (napadlo ji když zdravila kolegyni, s kterou sedí v kanceláři) porodím křečka, pokud tu budu sedět ještě další rok.

"Jdeš na čaj?"

"Asi jo...." což znamenalo ano. Položila kabelku na stůl, zapnula počítač, vzala si hrnek a doběhla kolegyni, která už byl a na schodech.

Obě zamířily do takzvané kuchyňky, kde byla lednice, kuchyňská linka, dřez a varná konev. A taky šéf. Chjo, vzdychla, asi trochu víc nahlas než chtěla. Nejhorší co jí mohlo potkat ve špatném dnu - potkat šéfa v kuchyňce nebo na obědě. Šéf byl asi 40 let starý, udržovaný, hnědé vlasy, chytré oči, vypadal mladší než byl. Byl chytrý, myslel si, že je vtipný (ale jí vtipný nepřišel) a moc ješitný. Byl takový nenápadný mužík - nikoho by nenapadlo, že řídí firmu o 100 lidech. Připadal ji jako zastydlý puberťák. Mluvil nesnesitelně potichu, skoro šeptal. Nebylo mu rozumět, z celé věty, slyšela tak 3 slova a z toho musela vydedukovat, co vlastně chtěl, popřípadě zachytit vtip, kterému se nesmála, protože nebyl vtipný. Asi proto nebyla oblíbená. Pravděpodobně proto nedostane přidáno, natož prémie.

Nakonec si uvařila, kávu a než se vrátila do své kanceláře, vyběhla si ven zakouřit.

II. Patricie

Svatby. V poslední době se s nimi roztrhl pytel. Co s tím všichni mají? Je to obdobím v roce nebo tím, že jí táhne na 30, takže je zcela normální, že se všichni v okolí buď vdávají, žení, zasnubují nebo se jí ptají, kdy ona se bude vdávat, zasnubovat a co teprve děti? Bla bla bla. Jestli se mě ještě někdo na to zeptá, zastřelím ho. Anebo sebe.

"Cože... prosím?" Uvědomila si, že na ni někdo mluví. Asi už poměrně dlouho. Byla tak zahloubaná, že si ho ani nevšimla.

"Jste místní? Kudy se prosím dostanu do Divadla Kukáčka?"

No to se ptá té pravé, napadlo ji. Neumí vysvětlovat a vysvětlovat cestu neumí už vůbec..

"No to musíte doprava.....vlastně dolů a pak doprava, abyste se dostal z této jednosměrky na hlavní cestu a pak je jedna světelná křižovatka..nebo možná dvě...ne ne jen jedna a pak se na ní dáte doleva a když se budete koukat po pravé straně tak už to najdete..."

"Aha....hm …..děkuji..." zaváhal a obrátil se ke svému autu. Teprve teď si všimla, že je to muž a že má docela pěkné auto. Velké auto....Kiu Sportage a bílou. Bílá na velkých autech vypadá dobře.....jo kdyby měla peníze, taky by si koupila velké auto, aby případnou nehodu přežila. Prostě si myslela, že s velkým autem je to snadnější přežít než v nějakém malém trabantu, matizu atd. V autech se ale moc nevyznala.

"Promiňte ještě....vím, chápu, že to je asi troufalé..v dnešní době...ale měla byste čas tam se mnou zajet a navigovat mě?

On je ještě tady?

"Jste praštěnej nebo co?" Rychle se rozhlédla kolem sebe, zda jsou tu nějací lidi, beztak je to nějaký vrah, úchyl nebo tak něco. "Možná vypadám jako idiot ale nejsem, debile," namíchla se a v poloběhu běžela ke svému vchodu. Několikrát se otočila, aby se ujistila, že ji nesleduje. Možná nejdřív měla jít k jinému vchodu, aby ho zmátla. Ale to už je teď jedno, vyběhla do třetího patra, rychle odemkla, vlezla dovnitř a rozsvítila si. Už byla téměř tma, byla zima a brzo se stmívalo. A ona se bála tmy. Bála se jí tolik, že si nechávala v noci rozsvíceno. Každou noc. I přesto že jí tím značně rostla spotřeba.
On tam ještě stál. "Nezná mě, nepoznala mě..." zašeptal. Nasedl do auta a odjel.

III. Romana

Proč já? Proč zrovna já, bědovala. Můžu si za to sama, neměla jsem si stěžovat na život, byl fajn, jednoduchý, klidný, nekomplikovaný. Kdy se to celé podělalo? Proč se tak hloupě ptám, nadala si. Moc dobře si ten den pamatovala. Byl obyčejný jako každý jiný až do 15:23. Čas si pamatovala přesně, protože když vyslechla, to co vyslechla, tak se v tom šoku podívala na hodinky a ten čas si neustále opakovala. Od té doby se také přestala dívat na všechny hloupé, nepřesné, naivní seriály. Takhle to v reálu nefungovalo. Možná Spidermana by tak neodsuzovala, ten film, protože tam Peter Parker peníze neměl. Ale co ty ostatní? Kde Ti všichni hrdinové berou peníze? Je jedno jestli zabíjí upíry, duchy, příšery, odvracejí konec světa. Vždycky mají peníze, docela pěkný byt, vždycky vypadají dobře a nikdy nemají sádru na ruce, ač bojují těžce. Jsou nesmírně silní a přitom je nevidíte vůbec chodit do posilky, běhat nebo něco podobného. Mají pár chápavých kamarádů, takže mají čas i klábosit, vlastně je nevidíte ani chodit do práce.

Realita je však jiná. Ona musí chodit do práce, musí si prát, vyžehlit, musí si roztrhané oblečení v lepším případě zašít, v horším vyhodit - ale nemá tolik peněz, aby neustále obnovovala šatník. Musí pracovat, aby se uživila a zaměstnavatel jí nedá volno, protože musí odvrátit konec světa - i když tohle přesně nedělá. Musí makat i když je zima, prší, sněží a jí je opravdu zima, když je mínus 20 a je opravdu promočená, když prší....ale tohle v seriálu neuvidíte. Taky spí málo, protože má 8 hodinovou pracovní dobu a pak si musí jít nakoupit, uvařit, večer vyjít na lov (jak tomu ona sama pracovně začala říkat) a nikoho nezajímá, že nejpozději v 6 ráno zase musí vstát a jít do práce a tak pořád dokola. Když nad tím přemýšlela, byla zase pěkně namíchnutá, jako vždycky když nad tím přemýšlela. A taky nemá žádnou super sílu, musí si vystačit s tou svou nebo se lstí a chytrostí. A když už má nějaké to volno, poslední co se jí chce, je cvičení.

Nejhorší je, že si to nevyberete. Jednoho dne za vámi někdo přijde a dá vám na vybranou, ale vy od toho dne, už na vybranou vlastně nemáte. Rozhodnete se vy, sami a bez nátlaku. Ale když už to jednou víte, tak můžete být jakkoli sobecký, můžete být kdokoli, chudý, bohatý, slavný, politik. Na tom nezáleží. Budete souhlasit a neřeknete ne.

Dopila čaj a podívala se na hodiny, 22:15. Už by měla jít. Dnes se jí obzvlášť nechtělo. Jako každý večer. Ale musela. Oblékla si staré džíny, které už byly na zadku trochu roztrhané, staré tričko, tenisky a bundu. Nebude přece ničit nové pěkné oblečení. Vzala si předem připravenou tašku, klíče, zabouchla dveře a vyšla ven. Začalo pršet. Do pytle, zaklela.

Pokračování příště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama